40 nejlepších hudebních alb roku 2017

40 nejlepších hudebních alb roku 2017

od -

Několik slov úvodem

Alba pro tento seznam byla vybírána v průběhu měsíců leden až červenec. Bude nadále aktualizován. Nikdy nemůže být dosaženo úplné objektivity, seznam byl ale sestavován i s přihlédnutím na jiné výčty nejlepších alb tohoto roku vydané zahraničním tiskem. Do žebříčku jsme se snažili přidávat hlavně ta alba, která nás něčím zaujala umělecky, byla něčím odlišná od ostatních, textařsky vyspělá a zároveň z nich byla zřejmá i vysoká produkční kvalita a přidaná hodnota (album nebylo jen komerčním výrobkem srovnatelným třeba s lahvičkou spreje v supermarketu). U každého alba je uveden producent. Protože jsou to často jména neznámá, vedou z jejich jmen odkazy na hudební datbázi Allmusic.com nebo na Wikipedii, kde se zobrazí na jakých jiných albech spolupracovali. Alba, na která vyšla recenze na našem webu mají u sebe odkaz vedoucí a ni. Pokud máte svůj vlastní tip na album, které vás zaujalo v průběhu tohoto roku, prosím podělte se o něj v komentářích. Seznam nejlepších českých alb tohoto roku bychom měli vydat záhy.

Pro konečnou verzi „méně textu, více alb“, klikněte zde:

VELKÝ PŘEHLED: Nejlepší hudební alba roku 2017

Seznam českých a slovenských alb roku 2017:

VELKÝ PŘEHLED – VERZE CZ&SK: Nejlepší česká a slovenská alba roku 2017

Aktualizováno 28. 12. 2017

1. Melodrama od Lorde

Žánr: Pop, Adult Alternative Pop/Rock, Indie Pop
Původ: Nový Zéland, Auckland
Hodnocení: 90%
Producent: Lorde, Jack Antonoff, Jean-Benoît Dunckel, Flume, Frank Dukes, Kuk Harrell, Joel Little, Malay, S1, Andrew Wyatt

Proč si zde zaslouží být: Žádné jiné album vydané v tomto roce nemá takovou koncentraci skvělých melodií a produkce. Originalita sice není 100% zaručena, texty samozřejmě nejsou to, co texty Davida Bowieho, je z toho pořád cítit  popový puberťácký kýč, avšak přesně o tom Melodrama je a má být. Jako kdyby Lorde nějakým kouzlem vzala to nejlepší z popu posledních 5 let, napsala podle toho písně a celé to ještě povýšili na vyšší úroveň geniální producenti v čele s Jackem Antonoffem z kapely fun..

O albu jsme v recenzi napsali:

Lorde se z ‘Pure Heroine’ posunula dál a je větší než kdykoliv jindy. ‘Melodrama’ je jako prototyp dokonalého popového alba pro rok 2017. K čemu byla blízko Halsey, se Lorde povedlo naplno. S Lorde a jejími skvělými lidmi, kteří pro ni album vytvářeli, se člověk nemusí stydět naplno říct: jak je fajn cítit se být mladý. No nic, jdeme si (alespoň virtuálně) stoupnout do řady hysterických fanynek na autogramiádu Lorde. Třeba se nám podaří ulovit “selfie” přímo s ní samotnou.

CELOU RECENZI ČTĚTE ZDE

2. Hot Thoughts od Spoon

Žánr: Indie Rock, Indie Pop, Alternative Rock
Původ: USA, Texas, Austin
Hodnocení: 90%
Producent: Dave Fridmann, Spoon

Proč si zde zaslouží být: Možná ještě nevíme čeho jsme svědky, ale Spoon se pomalými krůčky blíží k tomu, aby se z nich jednoho dne staly legendy alternativního rocku jako třeba R.E.M.. Ještě budou muset zabrat, ale i když je jim už přes čtyřicet, čas ještě stále mají. Tahle nenápadná kapela, která si neúnavně hrála svůj indie rock a tak nějak nenápadně se dostávala do povědomí lidí skrze časté používání jejich písní pro televizní seriály, teď na Hot Thoughts za pomoci vypiplané produkce a s přispěním elektroniky rozbalila v plné parádě a je co poslouchat.

O albu jsme v recenzi napsali:

V hudbě platí jen málo pravidel a je zde málo věcí, na které se můžete spolehnout. Jedno je ale jisté a hned tak se na něm nic nezmění – pokud Spoon vydají album, bude to skvělé album. Hot Thoughts je zatím jedno z nejlepších alb roku 2017 a zůstává na úrovni zatím asi nejlepšího alba Spoon Ga Ga Ga Ga Ga.

CELOU RECENZI ČTĚTE ZDE

3. Science Fiction od Brand New

Žánr: Alternativní rock, Alternative/Indie Rock, Experimentální rock, Post-Hardcore, Emo
Původ: USA, New York, Long Island
Hodnocení: 89%
Producent: Mike Sapone

Proč si zde zaslouží být: Brand New to dokázali a udělali ze své vlastní kariéry mýtus a legendu. Science Fiction je nejspíše labutí písní, popř. alespoň jedním z rozloučení kapely, která už dlouhou dobu fanoušky informuje o konci kapely, které mělo přijít v roce 2018. Málokdo dává do hudby takový kus své duše a tolik emocí jako Jesse Lacey. Jeho texty jsou promyšlené, kytarista Vincent Accardi má stejně tak promyšlený zvuk své kytary a producent Mike Sapone tomu všemu dal pevný smysl. Science Fiction je rekapitulací toho, jak se kapela měnila v průběhu let. Ať už příjde po předesílaném roce 2018 cokoliv, Brand New budou bráni s velkým přispěním Science Fiction jako jedna z nejzajímavějších kapel tohoto století. Science Fiction je také kromě toho zkoumáním možností alba nahraného s tradičními rockovými nástroji a toho, kam se dá posunout pomocí mytologie vytvořené za přispění nahrávek mluveného slova a textů protkaných záhadami, náboženskými i vědeckými odkazy.

O albu jsme v recenzi napsali: Brand New na Science Fiction uzavřeli kruh tím, že přetvořili svůj původní žánr ‘emo’ na jakýsi nový žánr ‘psycho’. Jejich album je emotivní, nervy drásající a intenzivní jako málokteré jiné album. Pokud se opravdu jedná o poslední album, je to zatraceně dobrý způsob, jak říct fanouškům sbohem. Album je totiž dost dlouhé, lze ho poslouchat neustále dokola a pořád objevujete něco nového (ať už v textech nebo ve zvuku). Album roste s každým dalším poslechem. Science Fiction je jedno z nejlepších alb tohoto roku a Brand New se díky němu stávají jednou z nejlepších kapel současné alternativní scény a rockové hudby tohoto století, která navíc dokáže hrát bez elektroniky a pouze se starými dobrými rockovými nástroji.

ČTĚTE CELOU RECENZI ZDE

4. Sleep Well Beast od The National

Žánr: Indie Rock, Art Rock, Alternative/Indie Rock, Post-Punk Revival
Původ: USA, Ohio, Cincinnati
Hodnocení: 87%
Producent: Aaron Dessner, Bryce Dessner, Matt Berninger, Peter Katis

Proč si zde zaslouží být: Každý člen kapely do alba přidal svůj kus práce, který je na albu slyšet. Kapela umí naprosto perfektně pracovat se zvukem. Album je oproti předchozím minimalistické, ale snaží se aby každičký tón měl na albu svůj smysl a své místo. The National jsou ve formě jako snad ještě nikdy předtím.

O albu jsme v recenzi napsali: Album si musíte pustit víckrát a nemusí to být láska na první pohled. Zvlášť, když druhá polovina alba je možná silnější než ta první (u většiny alb to bývá přesně naopak). Na sedmý poslech se vám ještě nezdá nic moc, ale na osmý už je z čista jasna vaším nejoblíbenějším albem za poslední dlouhou dobu. Pokud ho pochopíte, možná zjistíte, že je to jedno z nejlepších alb The National, tohoto měsíce a asi i roku.

ČTĚTE CELOU RECENZI ZDE

5. MASSEDUCTION od St. Vincent

Žánr: Alternative/Indie Rock, Indie Pop, Alternative Pop/Rock
Původ: USA, Oklahoma, Tulsa
Hodnocení: 87%
Producent: Jack Antonoff, St. Vincent, Lars Stalfors, John Congleton

Proč si zde zaslouží být: MASSEDUCTION je pro St. Vincent přelomovým albem, protože se stává dostupná nejen pro fanoušky nezávislé a alternativní hudby. S využitím producentů Jacka Antonoffa a Johna Congletona se podařilo vytvořit album, které se po pár posleších jeví velice melodicky, zvukově pestře a výrazně. Pokud někdo hledá cestu mezi zvětšním vlastního jména a více experimentálním přístupem, často se může stát, že nenajde to správné vyvážení a buďto se nepodaří zaujmout příliš nových posluchačů a nebo začnou z řad stávajících fanoušků znít nepřející hlasy o zaprodanosti mainstreamu. St. Vincent se musela v písních skoro doslova obnažit a prozradit leccos ze svého intimního života, aby na sebe namířila reflektory pozornosti, podařilo se ale díky jindy v tvorbě St. Vincent nevídaným radikálním zásahům producentů (Antonoffův rukopis je velice výrazný) i externích skladatelů, vytvořit jedinečné album, které zní jako něco, co si člověk představoval před pár lety, když se ptal na otázku jakpak asi bude hudba znít v budoucnosti.

O albu jsme v recenzi napsali: Jack Antonoff, který má nakročeno k tomu, aby byl největší zákulisní postavou hudby tohoto roku dodal St. Vincent nový rozměr a barevnou pestrost, díky které je St. Vincent větší než kdykoliv jindy. Přesun k více popovější tvorbě i produkci, se nemusí tvrdému jádru fanoušků líbit, zvláště, když z části na hudbě spolupracovali i jiní lidé (kromě Antonoffa taky třeba písničkářka a zpěvačka The Civil War Joy Williams), pokud ale chce vejít St. Vincent/Annie Clark do historie, album ‘MASSEDUCTION’ je tím správným krokem kupředu k oslovení většího množství lidí. ‘MASSEDUCTION’ je nápady i celkovým novým směrem skvělé a odhodlané album. St. Vincent je na vrcholu své kariéry.

ČTĚTE CELOU RECENZI ZDE

6. Arca od Arca

Žánr: Experimentalní hudba, Elektronická hudba, Indie electronic
Původ: Venezuela, Caracas
Hodnocení: 87%
Producent: Arca

Proč si zde zaslouží být: Rozhodně nečekejte, že tohle bude lehký poslech. Arca je suverénně nejnáročnější album v našem seznamu. 28 letý venezuelan Alejandro Ghersi dokázal do alba pomocí elektroniky zabalit takk lný balíček emocí, jako letos žádné jiné album. Hudba je nesmírně intenzivní, záhadná, vysoce úzkostlivá, někdy ale zároveň podivně relaxační. Je to jako zachycení vteřin těsně po panickém záchvatu, kdy se začínají dostavovat první pocity úlevy, ale zároveň nevíte, zda to nepřijde znovu. Na člověka má Arca vliv jako málokteré jiné album.

7. Compassion od Forest Swords

Žánr: Experimentalní hudba, Elektronická hudba, Indie Electronic, Post-Rock
Původ: Velká Británie, Anglie, Liverpool
Hodnocení: 86%
Producent: Matthew Barnes

Proč si zde zaslouží být: Hudba, jakou se podařilo vytvořit experimentátorovi, který si říká Forrest Sword je hudba, která nikdy nezestárne a může tady být navěky. Ignoruje totiž pomíjivost populárních žánrů a razí si vlastní cestu ojedinělou dokonce i mezi instrumentální hudbou.

8. Freedom Highway od Rhiannon Giddens

Žánr: Folk, Country, Blues, Bluegrass, Americká tradiční hudba
Původ: USA, Severní Karolina, Greensboro
Hodnocení: 86%
Producent: Dirk Powell

Proč si zde zaslouží být: Album je hudebně-historickým dílem, který přesahuje hranice běžného alba svou textařskou kvalitou a historickými tématy.

O albu jsme v recenzi napsali:

“Freedom Highway” není album pro oddychový poslech. Album nese velmi vážnou zprávu, když se pere za lidská práva. Přináší převážně velmi smutné lidské příběhy. Na druhou stranu je zaobaleno ve velmi příjemné folkové hudbě a i některé texty přinášejí kapku naděje. “Freedom Highway” rozhodně nebylo myšleno jen jako černé, smuteční, nihilistické album. Jde o to vzít si ponaučení z historie. Jak napsala Giddens k vydání alba: „Nechť vás historie vyleká a inspiruje. Nechť vám ukáže, jak může vypadat budoucnost.”

CELOU RECENZI ČTĚTE ZDE

9. Drunk od Thundercat

Žánr: Jazz rock, Alternative hip hop, Elektronická hudba, R&B, Soul
Původ: USA, Kalifornie, Los Angeles
Hodnocení: 85%
Producent: Flying Lotus, Mono/Poly, Sounwave, Thundercat

Proč si zde zaslouží být: Originalita, nápaditost a odvážná ztřeštěnost tohoto alba činí z poslechu tohoto alba výjimečný zážitek, zvláště pak když se k albu přidají takoví borci jako Kendrick Lamar, Wiz Khalifa, Pharrell Williams a Kenny Loggins. Album nevyužívá prakticky žádný jeden identifikovatelný žánr a neplatí pro něj absolutně žádné škatulky. Něco tak inovátorského a zároveň snadno poslouchatelného je těžké najít.

O albu jsme v recenzi napsali:

Drunk je aspirantem na zatím nejlepší album roku 2017. Je velmi netradiční, neotřelé. Mísí spoustu kontrastů. Drunk je album plné střízlivé opilosti, zasmušilé legrace a smysluplných nesmyslů.

ČTĚTE CELOU RECENZI ZDE

10. Woodstock od Portugal. The Man

Žánr: Alternative/Indie Rock, Pop-Rock, Indie Pop
Původ: USA, Oregon, Portland
Hodnocení: 85%
Producent: John Gourley, John Hill, Danger Mouse, Asa Taccone, Stint, Mike D, Rallier, Nick Koenig, Ammar Malik, Casey Bates

Proč si zde zaslouží být: Trent Reznor v jednom rozhovoru prohlásil, že největší problém moderní hudby jsou sociální sítě a to, jak jsou díky nim kapely podělané z kritiky fanoušků, a tak raději vytvářejí nevýraznou hudbu, která nikoho neurazí. Portugal. The Man jakoby ho vyslyšeli, zkusili se vybodnout na to, co budou říkat o jejich novém albu kritici nebo fanoušci a zariskovat. Woodstock rozhodně není dokonalé, mezi letošními alby vyčnívá svou zábavností takovým způsobem, že zde nemůže chybět. Je plné písní, které mají díky své kombinaci moderní hudby a atmosféry konce 60. let sílu rozhýbat svět (“Live in the Moment”, “Feel it Still”, “Tidal Wave”).

O albu jsme v recenzi napsali:

Portlandská kapela Portugal. The Man na to jde na albu Woodstock pořádně zostra a bez ohlížení se na vlastní minulost. Woodstock je šílená jízda plná překvapení, která může všechno možné, ale rozhodně ne nudit.

CELOU RECENZI ČTĚTE ZDE

11. 50 Song Memoir od Magnetic Fields

Žánr: Indie Pop, Alternative/Indie Rock
Původ: USA, Massachusetts, Boston
Hodnocení: 84%
Producent: Stephin Merritt, Thomas Bartlett, Charles Newman

Proč si zde zaslouží být: Jedná se o zcela unikátní projekt, který si nadělil Stephin Merritt ke svým padesátinám: složil o každém roce svého života píseň a vydal to jako album. Obsah je ale unikátní i svým provedením. Album je plné vtipných i dojemných textů a originálních hudebních nápadů, které zajistí to, aby vás alespoň z části pozval Merritt na prohlídku jeho zdánlivě obyčejného života ne příliš slavného, ale skvělého hudbeníka.

O albu jsme v recenzi napsali:

Stephin Merritt je velmi talentovaný hudebník a za výrobou alba je znát kus práce. Po hudební stránce je 50 Song Memoir, i šestnácti písňový výběr z něho, obdivuhodný počin a skvělou záležitostí pro všechny hudební gurmány, kteří mají alespoň trochu v lásce žánr syntetizátorové hudby. Pokud je to ale koncepční album, u kterých je text obzvláště důležitý, u 50 Song Memoir zůstává potenciál daleko za očekáváním.

CELOU RECENZI ČTĚTE ZDE

12. Big Fish Theory od Vince Staples

Žánr: Alternative Rap, Rap
Původ: USA, Kalifornie, Los Angeles (Compton)
Hodnocení: 84%
Producent: Corey „Blacksmith“ Smyth, Christian Rich, Flume, GTA, Jimmy Edgar, Justin Vernon, Ray Brady, Sophie, Zack Sekoff

Proč si zde zaslouží být: Vince Staples se narodil ve stejné části města jako Kendrick Lamar, který je pro něj rapovým vzorem, je mu teprve 23 let a podle mě letos svůj vzor Staples překonal. Ačkoliv je to poměrně kontroverzní tvrzení, Vince Staples byl tento rok ještě o kousek dravější a nápaditější než Kendrick Lamar. Jeho album je v neposlední řadě chytrou metonymií pro život v problémové komunitě a pro obtížnost ze z ní dostat.

O albu jsme v recenzi napsali:

rodukce začínajícího producenta Zacka Sekoffa, který se poprvé ukázal ve velmi pozitivním světle na Drunk od Thundercata (recenze), dodala album správný říz, když hip hopový zvuk kolaboruje s technem — čili hudbou, která byla sice (tak jako mnoho jiných žánrů) zpočátku černošská, nyní se však stala už ryze bělošskou hudbou. Vince Staples pokračuje na Big Fish Theory v pravidelném vydávání skvělých alb. Jsme zvědavi, jaké nám připraví příště.

CELOU RECENZI ČTĚTE ZDE

13. Life Will See You Now od Jens Lekman

Žánr: Písničkář, Indie pop, Pop
Původ: United States, Kalifornie, Los Angeles (North Long Beach)
Hodnocení: 84%
Producent: Ewan Pearson, Jens Lekman

Proč si zde zaslouží být: Album je něco naprosto jiného než všechno, co jsme měli možnost za letošní rok slyšet. Švéd Jens Lekman přináší netradiční lidské příběhy podané netradičním způsobem. Své křehké lidské příběhy balí do předpotopní levné diskotéky z období někdy uprostřed 80. let, ale kupodivu to funguje a album je i právě díky tomu tak výjimečné. Za zmínku stojí hlavně srdcervoucí písnička “Evening Prayer” o Lekmanově kamarádovi, který se uzdravil z rakoviny.

O albu jsme v recenzi napsali:

Ačkoliv se může Jens Lekman jevit jako zhudebněná švédská verze Mirka Dušína, je to příjemný svěží vítr lidskosti do pozérského hudebního světa. Life Will See You Now je prostě děsně pohodové, legrační, oddychové, ale zároveň srdcervoucí album o životě jednoho třicátníka. Taková zhudebněná verze seriálu Scrubs nebo švédská verze amerického písničkáře Bena Foldse.

14. .DAMN od Kendrick Lamar

Žánr: Rap, Hardcore Rap
Původ: USA, Kalifornie, Los Angeles (Compton)
Hodnocení: 84%
Producent: Anthony „Top Dawg“ Tiffith, Dr. Dre, 9th Wonder, The Alchemist, Bēkon, BadBadNotGood, Cardo, DJ Dahi, Greg Kurstin, James Blake, Kuk Harrell, Mike Will Made It, Mike Hector, Pluss, Ricci Riera, Sounwave, Steve Lacy, Terrace Martin, Tae Beast, Teddy Walton, Yung Exclusive

Proč si zde zaslouží být: .DAMN je fenomenální, jedno z kritikou nejlépe hodnocených alba tohoto roku. Kendrick Lamar byl ambiciózní a sebejistý, troufáme si však říct, že .DAMN je spíše potvrzovací Lamarovo razítko pro titul současného rapového krále, než pokus, ve kterém se snaží někam po tvůrčí stránce posunout nebo nějak změnit svůj vlastní styl, což je vzhledem k tomu, že přesně tohle pokaždé Kendrick udělal tím, co zabraňuje tomu, abychom tohle album i přes jeho nesporné kvality a zábavnost, posunuli dále.

O albu jsme v recenzi napsali:

I přes mimořádný textařský talent Kendricka Lamara, DAMN. míří směrem k mainstreamu a okleštěná hudební část ubrala Kendrickovi kouzlo To Pimp a Butterfly s jazzovými vlivy. Prostší pojetí zase dává plný prostor pro Lamarův rap a to není rozhodně špatně. Kendrick Lamar je na DAMN. pořádně surový – tak jako od svého prvního alba Section.80 ještě nebyl. Ačkoliv je DAMN. skvělé a nadprůměrné rapové album, když album končí, zazní znovu mluvené slovo ze začátku alba a z alba se tak stává jakási nekonečná smyčka, napadá nás že tomuto albu buď něco zásadního chybí a ty nadšené reakce jsou až moc přehnané nebo vám prostě něco uniká. Je to nakonec hlavně o tom, jakého Kendricka máte raději. Pokud máte raději toho z To Pimp a Butterfly, jako my, pak tenhle surovější Kendrick z DAMN. dostane tak toku na frak.

CELOU RECENZI ČTĚTE ZDE

15. Last Place od Grandaddy

Žánr: Alternative/Indie Rock, Indie Rock, Indie Pop
Původ: USA, Kalifornie, Modesto
Hodnocení: 84%
Producent: Jason Lytle

Proč si zde zaslouží být: Jason Lytle se rozvedl s manželkou a nevypadalo to ani, že by se měl dát dohromady se svou původní kapelou. Nakonec ale k tomu došlo a vytvořil s muzikanty jedinečné album. Album je jako setkání vyvrženců, kterým se nedaří tak, jak by si představovali v profesním i osobním životě. Asi se za to trochu nesnáší, že se nemohou pohnout z místa, zároveň ale jde slyšet, jak moc jsou v tomhle dobří a jak moc velká je Last Place úleva. Název alba jakoby říkal: “Tohle je to poslední místo, kam se můžeš vždycky vrátit.“ Produkční i skladatelské kvality jsou neoddiskutovalné.

O albu jsme v recenzi napsali:

Kapela umí, jen by neškodil ještě větší zápal a odhození vlastní důležitosti na druhou kolej. Grandaddy zní na Last Place někdy až moc znuděně a unaveně, jako po velmi dlouhém zimním spánku. A to i přes to, že tenhle styl patří mezi poznávací znamení kapely. Jejich enormní talent na využívání zvuků a kombinování alternativních stylů s popovými, dělá z alba pořád skvělou záležitost.

CELOU RECENZI ČTĚTE ZDE

16. The Dusk In Us od Converge

Žánr: Metalcore, Hardcore Punk, Mathcore, Post-Hardcore
Původ: USA, Massachusetts
Hodnocení: 84%
Producent: Kurt Ballou

Proč si zde zaslouží být: Nejlepší album z těch vůbec nejtvrdších hudebních žánrů. Converge se podařilo potvrdit dominanci v metalcorovém žánru strhujícími hudebnickými výkony, matematickou přesností, obrovským smyslem pro detail a vypjatými osobními texty Jacoba Bannona.

O albu jsme v recenzi napsali:

Často je to tedy i posluchače docela dřina a musí odhalovat všechny tyhle mikroskopické detaily v té energické změti, která se na něj valí. »The Dusk In Us« je ale album, na kterém Converge podávají uvěřitelné sdělení čerpající z Bannonových životních zkušeností, ve kterém se jim podařilo prodat svůj cit pro detaily, výbušnost a zápal pro to co dělají. Výborně též vybalancovali jejich styl z jejich starších metalcorových klasik definovaných albem Jane Doe z roku 2001, společně s novými styly alba minulého. The Dusk In Us aspiruje na metalové album měsíce listopadu.

17. From a Room: Volume 1 od Chris Stapleton

Žánr: Country, Bluegrass, Jižanský rock
Původ: USA, Tennessee, Naschville
Hodnocení: 84%
Producent: Dave Cobb, Chris Stapleton

Proč si zde zaslouží být: Protože Chris Stapleton si vším o čem zpívá prožil. Žánry country, bluegrassu a rocku nezpívá a nehraje, ale přímo jimi žije. Je to drsňák s jemnou duší, který má zlato v hrdle. Je ztělesněním a zhudebněním horské přírody amerického Tennessee, která je také jemná a drsná zároveň.

O albu jsme v recenzi napsali:

Chris Stapleton šel na novém albu více na dřeň své duše a ještě více odhalil sebe jako osobu. Na ‘From a Room Vol. 1’ máme devět krásných písní, zpívaných s mimořádnou upřímností a srdcem. Po umělecké stránce je hodnotnější, ale nenabízí tolik vrcholných momentů, jako minulé album ‘Traveller’.

CELOU RECENZI ČTĚTE ZDE

18. Pure Comedy od Father John Misty

Žánr: Indie Folk Indie Rock Alternative/Indie Rock
Původ: USA, Maryland, Rockville
Hodnocení: 84%
Producent: Jonathan Wilson, Josh Tillman

Proč si zde zaslouží být: Vlastním jménem Josh Tillman prostě udeřil hřebíčkem na hlavičku a vytvořil sociologicky výstižné album o dnešním světě, ve kterém padly některé památné verše jako: “When the historians find us we’ll be in our homes / Plugged into our hubs”.

O albu jsme v recenzi napsali:

Pure Comedy je hlavně album textů, do kterých se je třeba zaposlouchat. Decentní až komorní hudba je ovšem někdy až moc uspávající a vlastně to skvělým a trefným textům trochu kazí, když je nedokáže dostatečně podpořit. V hudbě postavené na velmi jemných producentských zásazích je ovšem i jisté kouzlo, bez kterého by album nebylo tak unikátní, jak je.

CELOU RECENZI ČTĚTE ZDE

19. Take Me Apart od Kelela

Žánr: Alternativní R&B, R&B, Alternative Dance
Původ: USA, Washington D.C.
Hodnocení: 84%
Producent: Kelela, Ariel Rechtshai, Jam City, Arca, Bok Bok, Dubbel Dutch, Kingdom, Kwes, Asma Maroof, Mocky, Aaron David Ross, Al Shux, Loric Sih, Terror Danjah, Nick Weiss

Proč si zde zaslouží být: Jedná se o unikátní osobnostní vyjádření skrze výrazný hlas, propracovanou elektroniku a bezprostřední intimnost textů. Kelela je na Take Me Apart sexuálně sugestivní, nebojí se použít explicitní slova, a to jen přidává do stoprocentní autenticitě osobnosti zpěvačky. Debut 34 leté zpěvačky se dostal i do většiny výběrů nejlepších alb tohoto roku od zahraničního tisku a Kelela tak vytvořila jedno z nejzajímavějších debutových alb tohoto roku.

O albu jsme v recenzi napsali:

Díky mainstreamu známe to více popové R&B, docela málo je vidět ale ta alternativní verze, jejíž velkou tváří by se mohla stát právě etiopská rodačka z americkým občasntvím Kelela, která pronásleduje úspěch třeba žánrově příbuzné zpěvačky Solange, které dělala v roce 2013 při vydání debutového alba Take Me Apart předskokana. Rozdíly mezi mainstreamovým R&B jsou slyšet prakticky okamžitě a sice hlavně v tom, že se Kelela nebojí jít do více temných zákoutí tohoto žánru a díky drsnějším tématům zní ostřeji a temněji i hudba.

CELOU RECENZI ČTĚTE ZDE

20. After Laughter od Paramore

Žánr: Adult Pop/Rock, Pop-Rock, Pop, Rock
Původ: USA, Missouri, Kenett
Hodnocení: 84%
Producent: Justin Meldal-Johnsen, Taylor York

Proč si zde zaslouží být: Protože Paramore dokončili svou proměnu z emo/pop/punkové kapely na alternativní nezávislý rock inspirován new wave a synth popem a tato proměna možná jednou vstoupí do dějin populární hudby. Protože kapela dokonale roste se svými příznivci, protože Taylor York je neuvěřitelně talentovaný hudební vizionář a protože hudba, texty a produkce jsou tak strašně trefné k dnešnímu světu, který je plný nablýskaných a krásně vypadajících věcí, ale zároveň tak strašně ustaraný.

O albu jsme v recenzi napsali:

Paramore vydali své nejvíce propracované a nejvíce dospělé album. To neznamená, že by tohle album muselo být nutně tím nejzábavnějším, co kdy Paramore vytvořili, najdou se lepší singly, lepší části alba. Jakožto celé album je ale tohle zdaleka nejvíce masivní.

CELOU RECENZI ČTĚTE ZDE

21. Be Myself od Sheryl Crow

Žánr: Adult Pop/Rock, Pop-Rock, Pop, Rock
Původ: USA, Missouri, Kenett
Hodnocení: 84%
Producent: Sheryl Crow, Jeff Trott

Proč si zde zaslouží být: Tohle je spolu s Woodstock jediné album z tohoto seznamu, které nefigurovalo v žádném jiném seznamu nejlepších alb tohoto roku od jiných serverů a publikací. Navíc mělo spíše průměrné až podprůměrné hodnocení. Proč je tedy zde? Podle mě je to totiž jedno z nejlépe melodicky zvládnutých alb tohoto roku. Žádné album z tohoto seznamu nemělo tolik silných písní, které by si člověk zapamatoval na dlouhou dobu: nádherná balada “Love Will Save the Day”, motivační pop rock “Long Way Back”, “springsteenovská” “Strangers Again”. Je to sbírka velmi sebejistého a skvěle zvládnutého popu, navíc výborně zprodukovaného, protože album má takový dřevnatý zvuk amerického venkova a lze z něj perfektně slyšet jednotlivé nástroje. To je vše je samozřejmě vedeno jedinečným hlasem Sheryl Crow. Album má co říci o každodenním životě, je motivační skoro jako filmy o Rockym a navrací zpět trochu té bezstarostné devadesátkové atmosféry. Je tak skvělým odpočinkem od přetvářky a falešné vážnosti dnešní hudby i světa. Jak Sheryl zpívá: “Hanging with the hipsters is a lot of hard work.” Pokud se bavíme o poměru zábavnost alba a důstojnosti či chytrosti provedení, tohle album má tento poměr jako jedno z nejlepších.

O albu jsme v recenzi napsali:

V tomto roce se bude těžko hledat příjemnější album na poslech. Sheryl Crow nemá žádné plané řeči, Jeff Trott ukázal svůj mimořádný skladatelský um na psaní skladeb na pomezí popu a rocku, které jsou perfektně promyšlené a naprosto přesně ví, čeho chce dosáhnout i se svými muzikanty ve studiu. Žádné Dark Side of the Moon to není, ale Be Myself je rozhodně album, které zahřeje u srdce a za které se stojí za to prát.

CELOU RECENZI ČTĚTE ZDE

22. Harry Styles od Harry Styles

Žánr: Pop-Rock, Pop, Rock
Původ: Velká Británie, Anglie, Worcestershire
Hodnocení: 84%
Producent: Jeff Bhasker, Tyler Johnson, Kid Harpoon, Alex Salibian

Proč si zde zaslouží být: Harry Styles nechal projevit své rockové já, nahrál album jednak pro jeho mladé fanynky, ale i pro jejich tatínky, maminky i starší bratry, což je už samo o sobě neuvěřitelně husarský kousek díky kterému Harry spojuje celé generace. Harry Styles nahrál album o tom dobrém i špatném v jeho životě jednoho z nejslavnějších teenagerů planety. Ačkoliv je album pořád blockbusterem, který si na následovatele Pink Floyd a Beatles spíše jen hraje, je to na míle daleko nejlepší počin, jaký kdy kdokoliv z One Direction udělal. Především je ale debutové album Harryho Stlyese 40 minutovým důkazem toho, že popová/rocková hudba hraná klasickými nástroji bez přidávání elektroniky není mrtvá. Je obrovským paradoxem a obrovským překvapením, že to letos musel připomínat zrovna Harry Styles.

O albu jsme v recenzi napsali:

Harry Styles je na nové desce takový mýdlový princ rock’n’rollu a my se hlásíme do fanklubu. Na rozdíl od svého kamaráda Zayna Malika se nesnaží Harry Styles nalézt zvuk hudby budoucnosti. Drží v rukou tátovy staré desky a s hrdostí se k nim hlásí tak, že jeho první album zní, jakoby nasedl do stroje času a odfrčel s ním do 70. let, aby se zkusil stát hvězdou v dobách, kdy vyrůstali jeho rodiče – takový hudební Návrat do budoucnosti.

CELOU RECENZI ČTĚTE ZDE

23. Goths od The Mountain Goats

Žánr: Alternative/Indie Rock, Písničkář(ka), Indie Rock
Původ: USA, Kalifornie, Claremon
Hodnocení: 84%
Producent: Brandon Eggleston

Proč si zde zaslouží být: Protože hlava kapely John Darnielle dostala šílený nápad udělat koncepční album o gotické subkultuře a vylezl z toho výsledek, který šokoval svým provedením a emocionální různorodostí, kterou alternativní hudba často postrádá. Goths je album smutné, dojemné, úsměvné a hlavně lidské. Vše má navíc unikátní hudební obal, který neslyšíte hned tak na každém albu. Album není úplně přístupné, ale zato se dá poslouchat pořád dokola a snad nikdy se neoposlouchá.

O albu jsme v recenzi napsali:

To vše z gotické kultury má jedno hlavní poselství: sdělit světu, že smrt čeká na každého z nás bez vyjímky. I gotici, kteří svůj život zasvětili finálnímu momentu každého z nás jsou ale nuceni žít běžný život, což je už z principu poměrně úsměvné. Album Goths The Mountain Goats je o cestě mezi životem v temnotě a smrtí ve světle, na které se snaží někde mezi najít domov.

CELÝ TEXT ČTĚTE V TÝDENNÍM PŘEHLEDU ALB

24. Gang Signs & Prayer od Stormzy

Žánr: Rap, Garage Rap/Grime, R&B
Původ: Velká Británie, Anglie, Londýn
Hodnocení: 84%
Producent: Stormzy, Fraser T Smith, 169, E.Y Beats, Mura Masa, Sir Spyro, S.O.S., Sunny Kale, Swifta Beater, Wizzy Wow, XTC

Proč si zde zaslouží být: Stormzy vylétl na hudební nebe jako ostrý dravec a tak taky zní jeho první album. Šokoval naprostou jistotou, se kterou si počínal jako ostřílený rapper. Album zní podle rapové vyspělosti jako jeho páté, ne první. Stormzy se nebojí rapovat tvrdě, ani sklouznout ke zpívanému gospelovému slaďáku “Blinded By Your Grace, Pt. 1” nebo R&B ploužáku “Cigarettes & Cush”. Střídání tempa, ostrosti a žánrů činí z alba pořádně interesantní zážitek, který není vhodný zdaleka jen pro fanoušky rapové hudby.

25. I See You od The xx

Žánr: Indie Electronic, Indie Pop, Alternative/Indie Rock, Punk Blues
Původ: Velká Británie, Anglie, Londýn
Hodnocení: 84%
Producent: Rodaidh McDonald, Jamie Smith, Romy Madley Croft

Proč si zde zaslouží být: The xx se podařilo posunout svůj styl poměrně daleko, ale přitom si uchovali své unikátní znaky. The xx provedli na I See You facelift a kapela má velmi bohatý zvuk, který je velmi různorodý, ale přesto nějakým způsobem drží pohromadě. Předchozí alba možná měly větší písničky, tohle ale celkově působí jako jejich nejvíce propracované.

26. The Kid od Kaitlyn Aurelia Smith

Žánr: Indie Electronic, Ambientní hudba, Elektronická hudba, Experimentální hudba
Původ: USA, Orcas Island, Washington
Hodnocení: 84%
Producent: Kaitlyn Aurelia Smith

Proč si zde zaslouží být: The Kid zaujalo svým jedinečným a originálním psychedelickým zvukem, který se jen tak neslyší. Pomocí mnohých elektronických vychytávek se povedlo studiové kouzelnici Kaitlyn Aurelii Smith vytvořit směsici zvuků, který navozuje pocit podmořského potápění po požití halucinogenních drog. K tomuto mořskému zvuku zpěvačku ovlivnilo její dětství, které strávila na severoamerickém ostrově Orcas Island.

O albu jsme v recenzi napsali:

Nic podobného neuslyšíte široko daleko. Kromě roztodivných zvuků připomínající zvuky přírody, i zvuky mechanické, slyšíme vlivy asijské i africké tradiční hudby, jako na “To Follow & Lead. The Kid není album pro poslech jen tak bokem a pokud byste ho přinesli na párty, asi by vás už kamarádi nepustili ani k žádným leegálním drogám. Je důležité poslechnout si album v klidu a vychutnat si ten ptačí zpěv a na pozadí pulzarovitého a překvapivě hřejivého elektronického efekt na instrumentální skladbě, jejíž název řekne vše: “Who I Am And Why I Am Here”, díky které se dostanete z podmořských zvuků na souš a slyšíte vedle ptactva i cvrčky. Když se albu věnujete dostatečně, vtáhne vás svou náladou okamžitě, jinak se k vám však bude stavět odtažitě. Na poslední písni slyšíte violu, trubky, píšťalu a tak nějak přemýšlíte, co jste to vlastně zrovna slyšeli. Není to album pro každého, za tenhle nezapomenutelný zážitek, který se vám může dostat, to však stojí za to alespoň zkusit.

CELÝ TEXT ČTĚTE V TÝDENNÍM PŘEHLEDU ALB

27. American Dream od LCD Soundsystem

Žánr: Alternative Dance, Indie Electronic, Indie Rock
Původ: USA, New York City, Brooklyn
Hodnocení: 84%
Producent: James Murphy

Proč si zde zaslouží být: Uzavřít existenci kapely velkým koncertem v Madison Square Garden, natočit o tom dokument, který se pak promítá po celém světě, pak se přiznat, že ten konec byl jen uměle vyfabrikovaná věc kvůli toho, že se neprodávaly lístky a hrozilo, že se newyorská hala nevyprodá a oznámit po pár letech návrat, nebude asi patřit zrovna mezi ty nejštěstnější rozhodnutí. Nové album, které je vlastně i omluvou fanouškům naštěstí zní skvěle a díky american dream můžou Murphyho kapele snad opustit úplně všichni. Murphy je totiž stále dokonalejší kompozér elektroniky a taky skvělý vypravěč zdánlivě prachobyčejných, ale nádherných lidských osudů.

O albu jsme v recenzi napsali:

„Když pohřeb, tak ať ho máme ze všech nejlepší!“ hlásili LCD Soundsystem v roce 2011 a o rok později v dokumentu. Pokud byl koncert v ‘Madison Square Garden’ velkolepý pohřeb, ‘American Dream’ by mělo být ještě více velkolepé zmrtvýchvstání. I když je album dobré, nedá se o tom úplně hovořit v tomto smyslu. LCD Soundsystem se totiž loučili ve velkém stylu a v podobně velkém stylu nepřicházejí zpět. Je to spíše takové postupné probouzení se z mrtvých. Má ale skvělé momenty a je skvělé slyšet LCD Soundsystem zpátky.

CELOU RECENZI ČTĚTE ZDE

28. Reputation od Taylor Swift

Žánr: Dance Pop, Pop, Elektro pop
Původ: USA, Pennsylvania, Reading
Hodnocení: 84%
Producent: Jack Antonoff, Max Martin, Shellback, Ali Payami, Oscar Görres, Oscar Holter, Taylor Swift

Proč si zde zaslouží být: Po počátečním šoku a zklamání album reputation stále roste a megalomanský přístup, který Taylor Swift s producenty zvolila nakonec přece jen sklízí své ovoce. Už se totiž zdálo, že po 1989 jméno Taylor Swift zvětšit nejde, s reputation se ale stal opak pravdou a z Taylor Swift se definitivně stala největší popová star současnosti, když ukázala, že není jen tou milou holkou s akustickou kytarou, která omdlévá při každém ocenění, které dostane. Album jde často až na hranici únosnosti a vzhledem k tomu, že Martinovy písně se nacházely hlavně v první polovině a Antonoffovy v druhé, je album zvukově nekonzistentní. Letos se ale nikomu nepodařilo přijít na jednom albu s takovým počtem potencionálních popových a navíc snesitelných hitů jako Taylor Swift.

29. The Underside of Power od Algiers

Žánr: Alternative/Indie Rock, Punk Blues
Původ: USA, Georgia, Atlanta
Hodnocení: 84%
Producent: Adrian Utley, Ali Chant, Ben Greenberg

Proč si zde zaslouží být: Album exceluje v převedení bezprostředních pocitů naštvanosti na nahrávku, která má neuvěřitelnou koncentraci energie. Nasazení vokalistů i muzikantů je obdivuhodné. Podobně jako Spirit od Depeche Mode je The Underside of Power ještě účinnějším narušením dnešního pohodlného světa plného ignorace a apatie. Algiers by mohli být pro dnešní dobu něčím podobným, čím byli pro konec devadesátých let Rage Against the Machine. Přes svou naštvanost není album nepřístupné a zahleděné do sebe, o čemž přesvědčí skoro popová titulní skladba.

O albu jsme v recenzi napsali:

Pokud máte chuť na něco pořádně netradičního, pusťte si druhé album Algiers The Underside of Power. Je to jeden, čtyřiceti čtyř minutový zvuk dnešní doby — nebo alespoň dnešní doby, jak ji vidí Algiers.

CELÝ TEXT ČTĚTE V TÝDENNÍM PŘEHLEDU ALB

30. A Fever Dream od Everything Everything

Žánr: Indie Pop, Indie Rock, Alternative/Indie Rock, Dance-Rock, New Wave, Post-Punk Revival
Původ: Velká Británie, Anglie, Manchester
Hodnocení: 84%
Producent: Everything Everything, James Ford

Proč si zde zaslouží být: Everything Everything vytvořili ve svém čtvrtém albu další kolekci úderných až operně dramatických a melodicky chytlavých elektro rockových písní.

O albu jsme v recenzi napsali:

Eveyrthing Everything jsou zvuk minulosti, přítomnosti a hlavně budoucnosti. Jejich hudba má atmosféru, která nadchne svým futurismem, pokrokem a lehkým podivínstvím, zatímco trochu děsí svou nelidskostí a matematickou přesností. Eveyrthing Everything progresivně pokračují ve vyvíjení svého zvuku a zvětšování svého publika.

CELÝ TEXT ČTĚTE V TÝDENNÍM PŘEHLEDU ALB

31. The Breaker od Little Big Town

Žánr: Country Pop, Alternative Country, Country, Pop, Pop-Rock
Původ: USA, Alabama, Homewood
Hodnocení: 84%
Producent: Jay Joyce

Proč si zde zaslouží být: Jde až na samotnou hranu kýče, ale nikdy do něj naplno nevkročí. Little Big Town znovu potvrdili, že patří mezi to nejlepší z amerického moderního country, které je jinak interpretováno a produkováno nudně, příliš nápadně komerčně a hloupě. Little Big Town umí něco, co není vůbec lehké: zkombinovat country melodie a texty, které uvíznou v hlavě s důstojností a nehrbení se před prodejními čísly a příkazy nahrávacích společností.

O albu jsme v recenzi napsali:

Little Big Town patří rozhodně k tomu lepšímu a talentovanějšímu, co moderní americké country nabízí. Na albu The Breaker si kapela zase trochu učesala rozcuchané vlasy z minulého alba Pain Killer. Trochu se vrátila k tradičním kořenům, spíše se ale posunula blíže k modernímu dospělému popu a jde si za tím, po čem je v dnešním country poptávka. Je hezké slyšet kapelu, jak je po nedotaženém EP Pharrellem Williamsem, zase ve svém živlu.

CELOU RECENZI ČTĚTE ZDE

32. The Navigator od Hurray for the Riff Raff

Žánr: Písničkář(ka), Folk, Alternative/Indie Rock, Americana
Původ: USA, New York City, Bronx / USA, Louisiana, New Orleans
Hodnocení: 84%
Producent: Paul Butler

Proč si zde zaslouží být: Portorikánská zpěvačka Alynda Lee Segarra se svou kapelou představila šesté album, které má v sobě hodně společenských sdělení. Vypráví v písních příběhy z pohledu sebe jakožto portorikánské přistěhovalkyně, která vyrostla v nechvalně proslulé, ale kulturně bohaté newyorské čtvrti Bronx. Zpěvačka má výborný, jistý a vůdčí hlas a její kapela složena především z členů ženského pohlaví přenáší do alba velice oduševnělý výkon. I díky němu se album snadno poslouchá a přitom člověk ví, že má poselství a je hudebně vyspělé.

33. Visions of Life od Wolf Alice

Žánr: Alternative/Indie Rock, Indie Rock, Alternativní rock
Původ: Velká Británie, Anglie, Londýn
Hodnocení: 84%
Producent: Justin Meldal-Johnsen

Proč si zde zaslouží být: Na druhé album Wolf Alice se zřejmě nebude vzpomínat tolik jako na to první, přineslo ale důležitý posun v oběvování nových možností toho, co lze ve studiu dosáhnout s použitím kytarových nástrojů a efektových pedálů. Kromě toho je taky album velice zajímavé tím, jak Ellie Rowsell popisuje život dvacetiletých jako úzkostlivý let letadlem, které se řítí na zem.

O albu jsme v recenzi napsali:

Dostávat se pod slupku novému albu ‘Visions of Life’, je trochu těžší, než dostávat se pod slupku prvnímu, zvukově i sdělením přímějšímu albu ‘My Love Is Cool’. ‘Visions of Life’ nedosáhne takových otáček, jako skvělé první album, pořád je ale hodně dobré a i když mezi novými alby trochu zapadlo a nemluvilo se o něm tolik jako o debutu, je skvělé mít tady další album Wolf Alice.

CELOU RECENZI ČTĚTE ZDE

34. Is This the Life We Really Want? od Roger Waters

Žánr: Progressive Rock, Alternative Rock, Art Rock
Původ: Velká Británie, Anglie, Surrey
Hodnocení: 84%
Producent: Nigel Godrich

Proč si zde zaslouží být: Aktuální rozpoložení Rogera Waterse je asi takové, že je to zapšklý a trochu zoufalý stařík, který se stále nedokázal plně vyrovnat s dětskými traumaty a jakožto nepoučitelný idealista hlavně s tím, že svět nebude nikdy bez utrpení. A asi proto je album poslouchat takový zážitek. Waters se opakuje, používá skladatelské, textařské i producentské postupy již dobře známe a profláklé z alb Pink Floyd. Rogersovo album je v mnohém jen aktualizovaný slabší odvar The Wall a Dark Side of The Moon. Protože jsou však tato alba jedněmi z nejlepších, které kdy vznikly, je to pořád dostatečně silný odvar a Is This the Life We Really Want? je další ukázkou nejsilnější Watersovy disciplíny: udělat z hudebního alba něco daleko více než jen playlist písní zabalený do obalu, ale psychologické a politické dílo, které může měnit dějiny.

O albu jsme v recenzi napsali:

Spolu s produkcí Nigela Godriche (Radiohead, Atoms for Peace…) se mu podařilo navrátit zpět některé skvělé momenty legendárních alb Pink Floyd a velmi podobně je tomu v textech, které jsou velmi obrazné a zasáhnou člověka přímo a bez řečí okolo. Album ‘Is This The Life We Really Want?’ je trefné album člověka zklamaného současnou společnosti, ale věřící ve změnu k lepšímu. A vlastně ani moc nezáleží, ke kterým názorovým proudům tíhnete vy.

CELOU RECENZI ČTĚTE ZDE

35. Mental Illness od Aimee Mann

Žánr: Písničkář(ka), Alternative/Indie Rock, Adult Alternative Pop-Rock
Původ: USA, Virginia, Richmond
Hodnocení: 84%
Producent: Paul Bryan

Proč si zde zaslouží být: Aimee Mann vytvořila stoprocentně upřímnou a přirozenou desku. Album je úplným opakem jeho názvu — perfektním lékem na duši. O albu platí to stejné, jako o Samper Femina od Laury Marling, ale je zvládnuté ještě o něco lépe. Aimee umí učinit příběhy v písních skutečnými. Jemné zvukové textury proudící skrze album jej dokonale doprovázejí.

36. Semper Femina od Laura Marling

Žánr: Písničkář(ka), Indie Folk, Alternative/Indie Rock
Původ: Velká Británie, Anglie, Hampshire
Hodnocení: 84%
Producent:
Blake Mills

Proč si zde zaslouží být: Album má neuvěřitelně uklidňující atmosféru a ještě více uklidňující je hlas Laury Marling. Má neuvěřitelný talent pro to vyprávět pomocí písní příběhy, její texty mají vysokou uměleckou hodnotu. Třetí píseň “Wild Fire” by mohla přežít desítky let. Produkce alba je do detailů propracovaná.

37. Trumpeting Ecstacy od Full of Hell

Žánr: Grindcore
Původ: USA, Maryland, Ocean City
Hodnocení: 84%
Producent: 
Kurt Ballou at Godcity Studios

Proč si zde zaslouží být: Album Trumpeting Ecstacy posouvá hranice i v tak extrémním žánru jakým je grindcore. Je to jako vzít citron a vymáčknout ho velice rychle na dřeň. Full of Hell v pro tento žánr v typicky  krátkém čase dokážou do posluchače vmáčknout přesně to, co by od poslechu extrémních metalových žánrů očekával. Temná energie, kterou Full of Hell do alba koncentrovali, má obrovskou sílu.

O albu jsme v recenzi napsali:

Jejich hudba stále posouvá hranice už tak dost extrémního hudebního žánru. Trumpeting Ecstacy je asi dvacetipěti minutový výbuch té nejtemnější temné energie, kterému pomáhají neúnavné hlasivky Sama DiGristina, riffy kytarového a efektového mága Spencera Hazarda a neúnavné bicí Dava Blanda. Výkony všech zúčastněných muzikantů jsou nadstandartní i na tento hudebnicky velmi náročný žánr.

CELÝ TEXT ČTĚTE V TÝDENNÍM PŘEHLEDU ALB

38. You’re Not As ___ As You Think od Sorority Noise

Žánr: Indie Rock, Emo, Alternativní rock, Pop Punk
Původ: USA, Connecticut, Hartford
Hodnocení: 83%
Producent: 
Mike Sapone

Proč si zde zaslouží být: Je docela paradoxem, že kytarovou hudbu letos zachraňovaly tolik kapely, patří do věčně zesměšňovaného žánru emo. Soronity Noise tvoří výborný doplněk k letošnímu albu Brand New. Kapela z Connecticutu má talent pro chytlavé písně a dokáže vytvářet pomocí pečlivého budování tempa budování tempa a pomocí výrazné kytary s efekty temné, ale působivé a obrazné aranže.

39. Thruth Is a Beautiful Thing od London Grammar

Žánr: Dream pop, Alternative/Indie Rock, Indie Electronic, Indie Pop
Původ: Velká Británie, Anglie, Nottingham
Hodnocení: 83%
Producent:
Simon Askew, Ben Baptie, Tom Elmhirst, Paul Epworth, Jon Hopkins, Greg Kurstin, London Grammar, Myriot

Proč si zde zaslouží být: London Grammar přinesli opět potřebné zklidnění do rychlého světa plného stresu. Londýnské trio a mnoho dalších členů, kteří se starali o celkový majestátný zvuk alba (je mezi nimi i česká stopa od první houslistky Lucie Švehlové) vytvořili album o něco zvukově vyspělejší a textově moudřejší a dospělejší než to první.

O albu jsme v recenzi napsali:

Jejich styl je neuvěřitelně elegantní, honosný a důstojný. Jejich zasněné hudební aranžmá je velice uklidňující, zároveň ale spíše meditační než uspávající. Hudba London Grammar je výborným kompromisem mezi nevýrazným bílým šumem, který prezentuje mnoho nezávislých, alternativních kapel, a naopak přílišnou výrazností, až povrchností některých popových, ale i hard rockových interpretů.

CELÝ TEXT ČTĚTE V TÝDENNÍM PŘEHLEDU ALB

40. God’s Problem Child od Willie Nelson

Žánr: Country
Původ: USA, Texas, Abbott
Hodnocení: 84%
Producent: Buddy Cannon

Proč si zde zaslouží být: Willie Nelson je žijící legenda. Ve svých 84 letech nejeví žádné známky tvůrčího stárnutí a jeho hudba je pořád neuvěřitelně silná a vybroušena všemi těmi léty a zkušenostmi. Nejvyšší liga textařské a skladatelské práce. Willie Nelson se na God’s Problem Child nebojí změn, ani není sucharem, který by neuměl ke svému oboru přistupovat s nadhledem a humorem.

Další alba (41 až 50):

41. Reaching into Infinity od Dragonforce (83%)

42. 4:44 od JAY-Z (83%)

43. Who Built the Moon? od Noel Gallagher’s High Flying Birds (82%)

44. Elwan od Tinariwen (80%)

45. A Deeper Understanding od The War on Drugs (80%)

46. A Crow Looked at Me od Mount Eerie (81%)

47. Emperor of Sand od Mastodon (83%)

48. Guppy od Charly Bliss (80%)

49. Tourist in This Town od Allison Crutchfield (80%)

50. Near to the Wild Heart of Life od Japandroids (80%)

Těsně se nevešlo, ale rozhodně stojí za zmínku:

Process od Sampha

Swear I’m Good at This od Diet Cig

Ctrl od SZA

Native Invader od Tori Amos

Perfume Genius od No Shape

Turn Out the Lights od Julien Baker

Everything Now od Arcade Fire

Odyssey od The Accidentals

For Crying Out Loud od Kasabian

Sorry Is Gone od Jessica Lea Mayfield

Lotta Sea Lice od Courtney Barnett / Kurt Vile

The Curious Hand od Seamus Fogarty

Async od Ryuichi Sakamoto

Far from Over od Vijay Iyer

Capacity od Big Thief

World Eater od Blanck Mass

Hug of Thunder od Broken Social Scene

Villains od Queens of the Stone Age

Manic Pixie Dream Girl od Doll Skin

ŽÁDNÉ KOMENTÁŘE

Komentář