Noel Gallagher’s High Flyin‘ Birds – Who Built the Moon?

Noel Gallagher’s High Flyin‘ Birds – Who Built the Moon?

Recenze | Novinky: Noel Gallagher na psychedelickém tripu Who Built the Moon? definitivně pohřbil Oasis

Noel Gallagher se svými High Flyin‘ Birds vydává třetí album Who Built the Moon? Hlavní skladatel a textař Oasis tentokrát nečelil jen dalšímu porovnávání s alby Oasis, ale i prvním sólovým a vydařeným albem jeho bratra Liama As You Were.

„Četl jsem bibli, kámo a byli tam dva bratři, jak se jmenovali…? Ábel a ku**a…” tlachá Liam Gallagher v ve zkušebně při pauze mezi písničkami.

Jsme v Manchesteru roku 1993, Oasis ještě nikdo nezná, za tři roky se ale stanou největší kapelou na světě.

“Kabel,” odpovídá mu bratr Noel.

“Kabel? Ábel a Kabel. A ti dva bratři se pořád hádali.”

“Vole, to je úplně jako vy dva,” ozve se někdo z kapely v pozadí.

Tahle zdokumentovaná replika zachycuje nejen počátky Oasis, ale i samotnou jejich podstatu. Je to (pokud nepočítáme úvod) první scéna dokumentárního filmu Supersonic, jenž je sestaven ze současného pohledu členů a ze záběrů Oasis v letech 1992 až 1996. Mapuje začátky kapely na klubovém koncertu ve skotském Glasgow, kde se Oasis vnutili a končí záběry z obřího koncertu pro čtvrt milionu lidí na Knebworthu. Snímek Supersonic měl minulý rok v tuto dobu premiéru a znovu oživil až neuvěřitelně znějící příběh několika obyčejných kluků z Manchesteru, kteří se rozhodli, že nebudou žít na podpoře a střídat bídné zaměstnání, ale stanou se velkými rockovými hvězdami.

Foto Noel Gallagher's High Flyin' Birds k albu Who Built the Moon?
Noel Gallagher

Liam Gallagher příležitosti vlastně využil, aby naplno rozjel svůj comeback po tom, co o něm kromě občasných výštěků na Twitteru a starání se o svou módní značku Pretty Green nebylo slyšet. Jeho porozpadová kapela Beady Eye totiž nedosáhla takového úspěchu, jaký by si sám Liam představoval.

A tak se část kapely složena z poslední sestavy Oasis (samozřejmě mínus Noel) přelila pro změnu do High Flyin’ Birds k Noelovi. Bývalí členové Chris Sharrock (bicí) a Gem Archer (kytara) jsou terdy při živých vystoupeních zase s Noelem, Liam se svým albem As You Were zní hlasově, i po tvůrčí stránce nejlépe za poslední dobu…

Fanoušek Oasis — minulý rok smutné vzpomínání, letos se zdviženou hlavou

Zatímco tedy minulý rok byl spíše o smutném vzpomínání na to, co bylo a už se nevrátí, letos je to o přítomnosti a nutno říct, že přítomnost bývalé bratrské dvojice Oasis, není pro fanoušky této kapely vůbec špatná. A to i když je to v jejich bratrském vztahu horší než jindy. Noel Gallagher tento týden definitivně popřel věčně omílané znovu setkání Oasis, potřebujeme je ale tak nutně vlastně spolu, když jsou Noel i Liam samotní tak skvělí?

Při živých vystoupení je to obrovská škoda, na albech jim ale oddělení od jména legendární kapely vlastně pomáhá. Poslední album Dig It to Your Soul (2008) sice s léty stále roste, už od dob legendárního (What’s the Story) Morning Glory? (1995) však alba Oasis postrádaly tah na branku a Noel zažil hodněkrát skladatelskou krizi. Sólová alba bratrů Gallagherů zní velice svěže a moderně, zároveň však v sobě mají pořád ducha té kapely, která udělala z pěti obyčejných týpků z Manchesteru, mezinárodní rockové hvězdy. Tenokrát se však obzvláště druhá věc ve větší míře shoduje s Liamovým albem.  Who Built the Moon? je totiž finálním důkazem o tom, že se Noel Gallagher změnil.

Pokud si pustíme Liamovo As You Were, zjistíme, že se Liam nemění, mění se pouze doba. Při spuštění Who Built the Moon? zjistíme, že doba mění Noela.

Mezi třemi alby Noel Gallagher’s High Flyin‘ Birds není lehké poměřovat, protože jsou velice vyrovnaná, pokud ale není Who Built the Moon? nejlepším albem Noela Gallaghera, pak je na sto procent jeho nejvíce zajímavým albem. Oproti minulému Chasing Yesterday (2015), které produkoval sám Noel a je založeno hlavně na klasických rockových nástrojích a postupech, je Who Built the Moon? docela velkým šokem.

Noel Gallagher se nikdy tak moc od tvorby Oasis nevzdálil, na druhou stranu je rozeznat, že je to pořád ten Noel, který skládal většinu písní Oasis, daleko více než starší klasiky “Superosnic”, “Live Forever”, “Wonderwall” nebo “Champagne Supernova” však připomíná tvorbu Oasis od alba Standing on the Shoulders of Giants (2000) směrem dále. To naopak Liam na albu téměř kopíruje některé Noelovy postupy (“For What Is Worth á v jedné části totožnou posloupnost akordů jako “Don’t Look Back in Anger”, “Bold” připomíná ve sloce “Masterplan”). Pokud si pustíme Liamovo As You Were, zjistíme, že se Liam nemění, mění se pouze doba. Při spuštění Who Built the Moon? zjistíme, že doba mění Noela.

Pokud si myslíte, že konec Oasis nastal v roce 2009, pak jste na omylu, konec Oasis nastal teprve v roce 2017.

Ten si tvůrčí volnost na Who Built the Moon? vyloženě užívá. Je jasné, že s Liamem si v kapele vytrpěl po věčných hádkách své, pokud by si ale myslel, že mají Oasis ještě co nabídnout, možná by zahodil své ego a přece jen by se s ním usmířil. Noel už však v Oasis nevěří, věří v High Flyin‘ Birds a na albu Who Built the Moon? je to obrovsky znát.

Pokud si myslíte, že konec Oasis nastal v roce 2009, pak jste na omylu, konec Oasis nastal teprve v roce 2017. Premiéra filmu Supersonic byl pozdní pohřeb a tohle je to, jak žijí pozůstalí.

Fanoušci se jistě rozdělí na dvě skupiny. Jedna se nedokáže ještě úplně s definitivním koncem Oasis smířit. Pro ty je tu Liam s pořád stejnou duší té pravé, frajerské a nepoučitelné “Rock’n’roll Star”. Noel oproti tomu přináší album, které je časově i žánrově těžko uchopitelné.

As You Were je albem pohodovým a stylovým, je to album realistické, která říká, jak se dá na pohodu zvládat život, když ho žijete jako rocková hvězda (a dokonce jí ani nemusíte být ve skutečnosti). Who Built the Moon? je nečekaný psychedelický trip přes neznámou zemi a s předáním životních zkušeností v ceně. Když posloucháte As You Were, máte pocit, že jste tady a teď. Who Built the Moon? je pro posluchače únik do jiného světa.

Nová členka kapely, která hraje na nůžky

Jak postupně vyplavovaly na povrch ochutnávky v podobě “Holy Mountain” a “Fort Knox”, bylo dle reakcí jasné, že mnoho fanoušků na tenhle výlet není připravená. Když pak Noel vystoupil v pořadu Joolse Hollanda a poprvé představil novou obskurní členku kapely, Francouzku Charlotte Marionneau, která při vystoupení hrála — podržte se — na nůžky (sledujte pod odstavcem). Lidi tak ani nediskutovali o samotných písních “She Taught Me to Fly” a “It’s a Beautiful World”, spíše o té birarní věci, kterou ještě na žádném vystoupení neviděli.

Jako všechno okolo Gallagherů to samozřejmě mělo komické pozadí, faktem ale je, že to bylo poslední kapkou oleje do ohně a na mnoho fanoušků to působilo jako snobské gesto nějakého šáhlého undergroundového umění, ze kterého by měl sám Noel Gallagher ještě před pár lety legraci.

Album začíná dvojice prvních vydaných singlů písní “Fort Knox” a “Holy Mountain”. “Fort Knox” pojmenovaná po známé americké letecké základně začne album v obrovském stylu a připomene z části moderní verzi Noelových nejvíce ambicióznějších písní jako “D’you Know What I Mean?” z Be Here Now (1997), ale zároveň i bývalého největšího nepřítele Noela Damona Albarna z Blur a Gorillaz. Nechal se přitom inspirovat Kanyou Westem, který (kupodivu) patří mezi pár výjimek na dnešní hudební scéně, kterou jinak Noel Gallagher moc neuznává.

Producent David Holmes je člověk, který se nedrží při své práce kapel a zpěváků jednoho žánru. Má za sebou hlavně práci s ne příliš slavnými elektronickými umělci a na filmové hudbě, mezi jeho nejvíce viditelnou práci ale patřilo třeba i produkování alba Know Your Enemy od Manic Street Preachers. Holmes je zvyklý z filmů pracovat s atmosférou, není to ale jediné, co s High Flyin‘ Birds udělal. Who Built the Moon? je totiž album rychlejší něž minulá a oddych přijde vlastně až na samotném konci.

Na “Holy Mountain” hraje Noelův dobrý kamarád Paul Weller, překvapivě ale ne tak, jak bychom čekali. Anglický zpěvák a kytarista hraje na hammondovy varhany, které doprovázejí překvapivě nikoliv jako hlavní nástroje kytaru, ale flétnu, bicí a trumpety. “Holly Mountain” je hodně hravá a rozverná píseň, která je přeslazeností melodie postavena na hranici únosnosti, Noelovi se však podaří — jak to on umí skvěle — vyvážit chytlavou melodii a skladatelskou chytrost. Tato druhá skladba má v sobě hodně z atmosféry květinových 60. let, zároveň ale připomíná tvorbu energických mladších kapel jako The Vaccines.

Nečekaně přemoudřelý Noel Gallagher

Oasis byli svým způsobem životní styl.

“Keep On Reaching” má v sobě kus funku a soulu a připomíná Marvina Gaye nebo Stevieho Wondera. Zběsilý a pravidelný tlukot bubnů Jeremyho Staceyho, doprovázejí opět trumpety a vokalistky vyzpěvující rázný hook v mezihře:

“Can you keep a secret?”

Texty stále vystihuje nejlépe jeho vlastní citát: “Vím hovno co to znamená, ale zeptejte se těch tisíců lidí, kteří ty písně zpívají na koncertech. Pro ně to asi něco znamená.”

Noel v textu zpívá své obvyklé přímočaré a dohromady neuchopitelné obrazy jako: And all the kids in a funky bar / Dressing down like a boogeyman.” Některé klasiky Oasis jako “Wonderwall”, “Live Forever nebo “Rock’n’roll Star” mají jasný význam a za těmito písněmi je nějak příběh, pak je tu však mezi klasikami majoritní část písní jako “Morning Glory”, “Supersonic”, “Some Might Say”, “Champagne Supernova” nebo “Don’t Look Back In Anger”, které význam nemají, najdou se v nich ale výstižná zachycení různých okamžiků, které měl zrovna Noel Gallagher v hlavě. V tom ostatně vězí taky jeho obrovský dar. Umí pomocí slov zachytit věci, které si pak i posluchač může spojit s různými vlastními zážitky nebo obdobími jeho života. Oasis byli svým způsobem životní styl. Liam ho v roce 2017 vystihuje věrně, Noel naopak zívá jako někdo, kdo za svou minulostí udělal tlustou čáru a příliš se k ní nechce vrecat, když se chce jen z ní poučit. Na minulém albu ostatně zpíval: „You know we can’t go back.“ Na Who Built the Moon? už to bere jako samozřejmost.

Zatímco v raných kokainových dobách Oasis to bylo o euforii, a o tom udržet si pozitivní výhledy, i když to třeba zrovna není lehké, novodobý Noel dokáže být i svým vlastním způsobem pesimistický. “It’s A Beautiful World” vyznívá jako tradiční orgasmická óda na to, jak je svět krásný, pokud si ale přeložíme nenadálou fracoužštinu v mezihře od oné profesionální “střihačky” a moderní umělkyně Charlotte Marionneau, zjistíme, že se jedná o jeden velký zakódovaný sarkasmus. To, že je Noel více nečitelný než jindy, je příjemná změna vzhledem k dnešní situaci okolo hudby. Sám řekl, že lidé dnes všude snadno dostupnou hudbu konzumují příliš rychle a chce aby o ní namísto toho více přemýšleli.

Při oné intelektuálně majíc vypadat francoužštině, která naráží na enviromentalismus, migrační otázku a vlastně celkový stav dnešního světa, jistě bude tikat oko nejednomu fanouškovi, protože Noel dělá přesně to, čím nesčetněkrát ve svých rozhovorech pohrdal, pokud se chce ale člověk někam posunout, asi musí zahodit i část vlastního přesvědčení.

Blondie, New Order, R.E.M., Rolling Stones (a samozřejmě Beatles)

V prozatím mimořádně rychlém tempu pokračuje i “She Taught Me How To Fly”, která zní jako kdyby Noel začal psát píseň Blondie, ale nakonec jí nahráli New Order. Následující “Be Careful What You Wish For” čerpá inspiraci z koho jiného než z Beatles. V “Come Together” připomínající píseň bez refrénu uděluje Noel rady svým dětem a je to svým způsobem taková dylanovská balada o tom, že sláva, peníze a drogy mohou být nebezpečné.

Noel slávu doslova hltal a nemohl se jí nabažit, postupně ale zjišťoval (a stále zjišťuje) i její stinné stránky. Zrovna nedávno Noel prozradil, že na účty sociálních sítí jeho manželky a dcery chodí kvůli sporům s Liamem sprosté nadávky fanatických fanoušků.

Část:

“Be careful what you wish for
Be careful what you dream
They let you sing your songs, son
But they’ll never hear you scream,”

zní jako něco co by “starý” Noel nikdy neřekl, znovu to ale ukazuje, že se někam posunul. Navíc to přirovnání v druhé části je mimořádný textařský moment. Hudebně v ní lze slyšet kromě Beatles taky Black Keys, The Doors a nebo “Waiting for the Rapture” z posledního alba Oasis.

Inspirace Rolling Stones i R.E.M. je slyšet na následující “Black & White Sunshine”, která asi ze všech písní nejvíce připomíná staré Oasis, konkrétně z doby někdy okolo vydání alba Be Here Now. “Black & White Sunshine” zní jakoby Noel Gallagher konečně dopracoval do komplexní verze b-strany jako “The Fame” a “Stay Young”. Dvě “interlude” instrumentální skladby podtrhují kinematografický nádech alba. V “If Love is the Law” jakoby Noel s Holmesem mysleli na to, že se album bude vydávat před vánocemi a tak jsou zde slyšet různé rolničky a zvony. Jedná se asi o nejslabší moment alba, na druhou stranu je tradičnější píseň příjemným a pohodovým oddechem od rychlého tempa s nečekanými vložkami a slyšíme na něm dalšího Noelova tradičního hosta Johnnyho Marra.

Album končí jedny z dvou nejlepších písní, jaké kdy Noel napsal

Píseň “The Man Who Built the Moon” která uzavírá oficiální část je nečekaně temná. Není to něco, co by člověka nějak vyloženě svou temnotou děsilo, ale má to náladu a stylovost takových těch starých horrorů Frankenstein, Drákula nebo Dr. Jekyll and Mr. Hyde.

Refrén:

“We never should have left town in the first place”

se zadírá do kůže, stejně jako následné: „You and I / The spider and the fly / Will meet where the shadows fall.”

V paralelním vesmíru tohle album končí a my píšeme, že nový Noel Gallagher je velice zajímavý a jiný, něco mu ale chybí. Můžeme děkovat hlavně zvukařům z dublinského rozhlasu, že zaznamenali ještě další píseň, aniž by o tom samotný zpěvák s akustickou kytarou věděl.

Ani na Who Built the Moon? tedy nakonec naštěstí nechybí akustická balada, což je něco, co k Noelovi neodmyslitelně patří. “Dead In the Water” je ukázka toho, co nádherného dokáže vytvořit s pouhými čtyřmi akordy Cadd9, G, Em7 a D. Závěrečný bonus připomíná “Talk Tonight” z časů Oasis a “Dying of the Light” z Chasing Yesterday, stejně jako písničky Richarda Ashcrofta z The Verve a patří společně s “The Man Who Built the Moon” k těm nejlepším písním, které tenhle jeden z nejtalentovanějších skladatelů posledních 30 let vytvořil.

Inu škoda, že se lístky na pražský koncert vyprodaly tak rychle…

Noel Gallagher’s High Flyin‘ Birds – Who Built the Moon?

Vydáno: 24. 11. 2017
Délka: 48:46
Žánr: Alternative/Indie Rock, Alternative Pop/Rock, Psychedelický rock
Rozhodně musíte slyšet: 2. Holy Mountain, 3. Keep On Reachin‘, 5. She Taught Me to Fly, 7. Black & White Sunshine, 10. The Man Who Built the Moon, 12. Dead In the Water (Bonus)

Hodnocení
Celkové hodnocení:

ŽÁDNÉ KOMENTÁŘE

Komentář