Prince and The Revolution – Purple Rain (Reedice)

Prince and The Revolution – Purple Rain (Reedice)

Rezenze | Reedice: Purple Rain stále provokuje, po smrti Prince má i pokračování

Prince zajímaly, když měl 25 let hlavně dvě věci: sex a hudba. Když se mu podařilo vytvořit vylepšenou verzi sebe samého, vytvořil živel, který se stal legendou a který se pravidelně umisťuje vysoko v žebříčcích nejlepších alb všech dob. Čím Prince tak uhranul publikum, že byl jediným člověkem na světě, jehož album i film byly v té době tím vůbec nejžádanějším?

Když vyrazilo na pulty obchodů Purple Rain, bylo to jakoby vás unesl nějaký snobský král pátečních nocí, aby vám ukázal jakým bohémským životem žije. Prince sice nikdy nebyl čistokrevný rocker, stal se ale sám o sobě definicí onoho proslulého označení “sex, drogy, rock’n’roll”. Purple Rain není nic jiného, než jedna velká noční jízda skrze kluby, milionářská sídla a luxusní hotely. Při poslechu alba s ním nasednete na jeho motorku z obrázku alba a vezme vás za těmi blikajícími stroboskopy, do fialových mlh a seznámí vás s těmi nejpřitažlivějšími ženami ve městě. Prince byl jako hotový přízrak, který se objevoval vždy pouze v nočních hodinách, když si pustíte Purple Rain. Příliš nekomunikoval s tiskem, nikde moc nebyly vidět v bulváru fotky, jak si chodí v teplákovce kupovat mléko do supermarketu, dokonce ani rozhovory hudebnímu tisku příliš neposkytoval. Ke všemu též přispěla jeho zvláštní míšená rasa, díky které měl doopravdy vzhled, jakoby ani nebyl z téhle planety.

Prince Übermensch aneb Nietzsche by měl radost

Vycvičen svým otcem — jazzmenem Johnem L. Nelsonem, tehdy 26 letý Prince k tomu aby zaujal posluchače, toho moc nepotřeboval. Neměl na Purple Rain hotové fabriky lidí, kteří by pro něj album vytvářeli. Na Purple Rain je všehovšudy podepsáno 11 lidí včetně lidí z čerstvě stvořené kapely The Revolution. Prince na většinu nástrojů hrál sám a album si též úplně sám produkoval. Než se do vytváření alba pustil, měl za sebou 5 studiových alb. Jeho nejúspěšnější písní byla “Little Red Corvette”, svého času šestá v Billboard Hot 200. To jistě není špatný výsledek, jak po stránce poptávky, tak po stránce kritiky však byl Prince ještě hodně daleko od statusu legendy. Byl viděn jako nadprůměrný funkový muzikant, jehož hudba se dostala za hranice města. Kritika ho sice vynášela do nebes už u alb Dirty Mind a Controversy, nikdo snad však nečekal, že by mohlo v roce 1984 přistát do rodného Minneapolis UFO a z něho vylézt Prince jako nadmuzikant a nadčlověk.

Foto Prince k albu Purple Rain
Prince při vystoupení na festivalu Coachella v roce 2008.

Bowie jednou prohlásil: “Už mě nebavilo být člověkem, tak jsem se stal nadčlověkem”. Podobně tomu bylo i s Princem. Nebavilo ho už být muzikantem, který vyprodá divadlo, chtěl jít dál. A tak si vytvořil si upravenou, vylepšenou verzi vlastního já a aby tomu lidé uvěřili, natočil si k tomu i film. Ten popravdě není ničím obzvláště speciálním. Jestliže The Wall od Pink Floyd není stoprocentně kompletní bez toho, aniž byste viděli film, u Purple Rain to zrovna neplatí, ve své době však měl obrovský úspěch u mladé generace, neboť ji perfektně vystihoval a při nejmenším pomohl k obrovskému kultu, který okolo alba vznikl. Prince se díky němu stal jediným člověkem, který měl nejprodávanější album a zároveň i nejprodávanější film.

Úspěch mělo album i z toho důvodu, že se mu dokonale povedlo pendlovat mezi různými žánry, které byste jen těžko čekali někde pospolu. Celé Purple Rain jakoby bylo přehlídkou toho nejlepší z tehdejší doby. Můžeme slyšet R&B, soul, rock, synth pop, disko, glam rock i hair metal. Tato kombinace poskytla albu hudební unikátnost, kterou má málokteré jiné album. Když se rozezní první tóny “Purple Rain” ale i jiné písně, okamžitě poznáte, že píseň patří tady a nikam jinam. Do žádného jiného alba Prince ani žádného jiného interpreta. Vidíte skrze tu kytaru v ozvěně a s efektem “chorus” tu noční ulici někde za klubem, kde začne najednou padat fialový déšť, jindy zase ty stroboskopy a mlhy uvnitř klubu i žhavé noci v hotelích.

Princův boj mezi ďáblem a bohem

Album zahajuje Prince v roli kazatele. “Let’s Go Crazy” je boj mezi ďáblem a bohem, kde vyhrává bůh. Pro Prince však v trochu nekřesťanském, paradoxně spíše pohanské verzi. Prince vyráží ke skolení ďábla “de-elevator” svou bohémskou náturou, kterou využívá k tomu, aby byl šťastný a soustředil se jen na ty dobré věci.

“Dnes jsme se shromáždili, abychom prošli touto věcí nazvanou ‘život’,” začíná Prince, načež nám pak sdělí důležité poselství, kdy nám říká, že více než smrti bychom se měli bát toho, že ztratíme svou mysl. Prince zakončí své kázání:

“And if de-elevator tries to bring you down
Go crazy!”

A rozezní se tvrdé kytary, skoro jako bychom byli na albu Van Halen. Na duhé “Take Me With You” se objevuje tehdy začínající herečka, mexická krasavice Apollonia Kotero, kterou též vidíme ve filmu. Prince rozbalí naplno svůj skladatelský um, producentský i pěvecký talent, když nechá v mezihře znít pouze smyčce a bubny a zakončí to explodujícím, zvířecím vřeštěním: “Do you want him / Or do you want me / Cuz I want you!” Ačkoliv se ve filmu zpívá o milostném trojúhelníku, může to znít též jakoby se zpívalo o samotném posluchači a Prince se s jinými interprety přel o jeho přízeň. Píseň “Computer Blue” začíná rozhoverem klávesistky a basistky — Wendy Melvoin a Lisy Coleman. Za jiných okolností by to prostě byl rozhovor dvou hudebnic použit jako netradiční intro, Prince ho ale škodolibě zakomponoval do alba v tomto znění, protože moc dobře věděl, že v kontextu nálady alba bude znít spíše jako začátek lesbického porno snímku.

Možná nevíte, že tahle píseň byla dost ořezána oproti původní verzi. “Take Me With You” se totiž přidalo do alba až na poslední chvíli a původní verze “Computer Blue” dosáhla skoro devíti minut, můžete ji slyšet v reedici. Z “Computer Blue” tak bylo na poslední chvíli odstraněno klávesové sólo, další instrumentální průchody byly zkráceny a byly vytřiženy některé veše. Zůstává oproti původní verzi jen štíhlá, ale zvukově hustá skladba, která obsahuje jeden z dobře známých kytarových sólových vystoupení Prince. Pro píseň jsou taky velmi typické výrazné naprogramované bicí, které pevně udávají skladbě rytmus.

Nálepky Parental Advisory: nevhodné pro děti

Pokud jste nevěděli, odkud se vzaly černobílé nálepky “Parental advisory”, varující rodiče před obsahem nevhodným pro děti, pak věřte, že nálepka je povinná v USA kvůli následující písni na Purple Rain “Darling Nikki”. Všechno začalo, když manželka víceprezidenta USA za dob Billa Clintona — Al Gora — koupila její teprve 11 leté dceři Purple Rain. Oheň byl na střeše, jakmile se matka dozvěděla o textu písně “Darling Nikki”, kde se zpívá: “Potkal jsem ji v hotelové lobby, masturbovala tam nad magazínem,” a následuje píseň o tom, jak si Prince našel kamarádku na sex. Jak ho vzala do jejího domu plného sexuálních hraček a o tom, že po fantastické noci chce Nikki najít a “malý Princ“ chce zase zase “grind” (angl. “brousit”, samzřejmě sexuální narážka pozn. red.).

Ačkoliv se od té doby poměry v hudbě dost uvolnily, “Darling Nikki“ patří stále mezi pořádně peprné písně. Píseň je ale snad ještě více zajímavá po zvukové stránce. Začíná se smyčci, kytarou a tichými, číhajícími bicími, spíše jako nějaký soundtrack pro komediální film, pak se ale přidají syntezátory a píseň se postupně stává větším a větším dravcem. Bicí nakonec propuknou ve smršť kopáků, podporovány orchestrem a Princovou elektrickou kytarou. Na konci slyšíme tajnou zprávu, která po přetočení nazpět oslavuje boha. Opět to ukazuje na to, jak Prince věřil, že cesta k bohu nevede přes odříkání a puritánství, ale právě naopak. Satan / ďábel byl pro něj symbol úpadku nálady. Satanistou pro něj jste, pokud se ponoříte do temnoty a deprese, pokud si života užíváte a jste šťastní, ať už toho dosáhnete jakýmkliv způsobem, vaše cesta vede naopak k bohu. U Princovy víry neexistuje žádné peklo, tak jak v něj ostatně nevěří i mnoho jiných křesťanů. Hřích pro něj není výrazná sexualita, ale spíše negativní myšlení. Když nad tím člověk přemýšlí takhle, Bible by se měla updatovat a přidat do nového zákonu některé Princovy myšlenky a texty písní. Hned by ta víra byla pro lidi bližší a více smysl dávající!

Takhle byl Frank Zappa v televizní debatě proti cenzuře písní, o které se strhla debata po vydání Princovy písně „Darlin‘ Nikki“ na ‚Purple Rain‘:

“When Doves Cry” byl prvním singlem alba a obsahuje poprvé též něco z toho „původního“ Prince, když zpívá velmi osobně:

Maybe I’m just like my father — too bold
Maybe you’re just like my mother — she’s never satisfied.

Další důkaz toho, jaký byl Prince hudební designér a jak dokázal o písních přemýšlet jinak než ostatní. Za celou dobu v písni nezazní ani jednou basová kytara nebo jiný nástroj, který by nahrazoval její funkci a tak má člověk, pokud si toho nejprve nepovšimne, nutkavý pocit že v celé písni něco chybí — stejně jako hledá Prince, co chybí ve vztahu se Susan Moonsie: zpěvačkou skupiny Vanity 6. I díky tomu se v písni podařilo vytvořit poprvé naprosto vážné emoce. V tom pokračuje skvěle “I Would Die 4 You” — osvěžující balada těžící z vlivů new wave. Píseň pak přejde ve fenomenální “Baby I’m Star” a naposledy vyzve na taneční parket a rozjede to, než Prince vezme znovu do ruky kytaru a jako pravý kytarový bůh zahraje jednu z nejikoničtějších rockových balad všech dob: “Purple Rain”. Prince zakončuje vlastně příběh obyčejného kluka, který vymetá kluby, zatímco se stává úspěšnější, dostává se do lepší společnosti a zažívá milostné dobrodružství. Poté se však zamiluje, žádá odpuštění, spirituální očistu v baptistickém stylu a zpívá:

“I know times are changing
It’s time we all reach out
For something new, that means you too.”

Purple Rain je ukázkou Princovy producentské, textařské, skladatelské, instrumentální i vokální geniality. Takoví lidé jako Prince se nerodí každý den

Prince byl pán muzikant. Dokázal jen s jedenácti dalšími lidmi vytvořit album, které by mnozí nevytvořili, ani kdyby měli k dispozici lidí jedenáctset. Purple Rain je ukázkou Princovy producentské, textařské, skladatelské, instrumentální i vokální geniality. Takoví lidé jako Prince se nerodí každý den. Kromě toho je to ale též soundtrack mladých lidí, který vyjadřuje jejich nespoutanost, vášnivost, sílu, sexualitu, touhu, nakonec i to, co ocení i starší generace: umění rozdávat lásku, umění něčeho dosáhnout, za něčím pevně jít a neuhnout za žádných okolností z cesty, což kopírovalo Princovu cestu za statusem legendy.

Dvacet šest bonusů v reedici

Reedice alba je v dostání ve dvou variantách. Deluxe edice obsahuje dva disky, rozšířená varianta pak disky čtyři. Najdete vylepšenou verzi původního obalu, na bookletu jsou samozřejmě texty, ale i povídání se členy The Revolution o každé písni. V rozšířené verzi najdete 3 CD a DVD filmu Purple Rain, vinyl a plakát. U nás bohužel ani jednu fyzickou variantu nenajdeme, protože žádný s český distributorů ji nevydává. Díky internetu tu ale máme 35 písní deluxe rozšířené edice na streamovacích službách nebo pro stažení na iTunes.

Pokud byste se chystali objednat rozšířenou verzi z USA, ne že bych chtěl odrazovat, stále by to ale za zváženou, protože přece jen nedostanete ani zdaleko tolik bonusových materiálů, jako u nedávných reedicí Beatles nebo U2. Reedice je založena hlavně na množství bonusových — i dříve nevydaných — písní. Najdete tady tak skvělý a pečlivě připravenný remix z roku 2015, který Warner nejprve připravil za účelem nahrání alba na “HD” streamovací službu Tidal. Rozšířenou edici začíná neskromně jedenáct a půl minutová “The Dance Electric”. Pokud něco zní jako osmdesátky, pak právě tato píseň. Kolem osmé minuty do písně nečekaně vtrhnou africké bubny, které písni ještě dodají více vrtkavosti a energie nutící vstát ze židle a nekotrolovatelně se kroutit do rytmu. “Love and Sex” zní jako lechtivé  pokračování “Take Me With You”.

Následuje plná, dvanácti minutová verze “Computer Blue”, o které byla řeč už výše. Obsahuje v polovině další promluvy, delší kytarové sólo a taky jedno úplně vystřižené kytarové i syntezátorové sólo. “Electric Intercouse” je zase jako dozvuk “Computer Blue”, protože používá stejný zvuk elektrických bicích. Je snad nejintimnější ze všech písní na rozšířené edici. Prince celou elektronickou baladu odzpívá ve falsetu. “Our Destiny” je dalším skvělým momentem expandované edice. První polovinu zpívá celou Lisa Coleman a je komponovaná jako píseň z romantického filmu z padesátých let. Po Princově smrti je to jakoby v druhé polovině zpíval z nebe a nebo jako duch, co se vrátí zpět na zem. Vzpomíná totiž na starou lásku z protagonistkou Purple Rain: „This is the house where we used to play”. Lisa Coleman se též objevuje na dueteu “Wonderful Ass” a není těžké si představit, že to bude další milenecká píseň pro kterou je tady ona nálepka “Parental Advisory”.Skvélé jsoi i b-strany singlů. “God” ze singlu Purple Rain a hlavně “Another Lobely Christmas” z I Would Die 4 You.

Prince and The Revolution Purple Rain

Vydáno: 23.6. 2017
Délka, verze: Původní verze 43:54; Deluxe edice 02:00:13; Rozšířená deluxe edice (Expanded Deluxe Edition) 3 CD, DVD (+ Vinyl) 03:18:10
Žánr:
Pop/Rock, R&B, Dance-Rock, Soundtrack
Rozhodně musíte slyšet: Celé původní album (snad jen „The Beautiful Ones“ se odpouští vynechat) + z reedice 13. Electric Intercourse, 14. Our Destiny / Roadhouse Garden, 30. Another Lonely Christmas

Hodnocení
Hodnocení původního alba:
Hodnocení fyzické reedice:
Hodnocení digitální reedice:

ŽÁDNÉ KOMENTÁŘE

Komentář