RECENZE: Alba vydaná v týdnu od 8.5. 2017 – Kasabian, Divokej Bill,...

RECENZE: Alba vydaná v týdnu od 8.5. 2017 – Kasabian, Divokej Bill, Debbi a další…

Návrat legendárních Blondie, srdcař Chris Stapleton a Chinaski z celého světa

Chris Stapleton – From A Room Vol. One

Vydavatelství: Universal
Žánr: country / jižanský rock
Hodnocení: 4.0/5.0

Chris Stapleton psal převážně písně pro ostatní, v roce 2015 se ale rozhodl, že nechá vyrazit do světa vlastní album. A byl to skvělý nápad. Album Traveller zaútočilo na americké hitparády i hudební ceny. Teď se s jeho srdnatým countrym skříženým s jižanským rockem a špetkou bluegrassu vrací zpět s albem From a Room Vol. 1. Chris Stapleton šel na novém albu více na dřeň své duše a ještě více odhalil sebe jako osobu. Na ‘From a Room Vol. 1’ máme devět krásných písní, zpívaných s mimořádnou upřímností a srdcem. Po umělecké stránce je hodnotnější, ale nenabízí tolik vrcholných momentů, jako minulé album ‘Traveller’.

CELOU RECENZI ČTĚTE ZDE

[kkstarratings]

Blondie – Pollinator

Vydavatelství: Warner Music
Žánr: pop/rock
Hodnocení: 3.5/5.0

Legendární Blondie nahráli po 41 letech od vydání eponymního debutového alba novou desku. Pollinator by mohl mít podtitul “Blondia & Famous Fans”, protože se na novém albu objevil početný zástup fanoušků Blondie z řad hudebních osobností. Do studia za těmito legendami přišli např. Sia, Nick Valensi ze Strokes nebo i Charli XCX. Album ‘Pollinator’, které v překladu znamená “opylovač” je fajn album a ostudu jménu Blondie neudělá. Je to ale taky z části kostýmová párty jiných interpretů, která by se dala přirovnat k pořadu ‘Tvoje tvář má známý hlas’, kdy by ještě navíc měli účastníci složit úplně novou píseň, která bude znít jako ta od originálního interpreta. Třeba Johnny Marr a Charli XCX se této soutěže neúčastní a je to pro album jenom dobře. Nakonec ale dvě nejlepší písně jsou stejně ty, které napsala originální Blondie dvojice Harry – Stein a to pro všechny, kdo se zúčastnili tohoto retro maškarního bálu není moc dobrá vizitka.

CELOU RECENZI ČTĚTE ZDE

[kkstarratings]

Chinaski – Není nám do pláče

Vydavatelství: Brainzone
Žánr: Pop/Rock
Hodnocení: 3.0/5.0

Po komerční stránce byl minulý Rockfield obrovský úspěch, a tak Chinaski v zahraničí zůstali. „Není nám do pláče, že můžeme v zahraničí natáčet,“ jak zpívá Malátný v úvodní písni. Tentokrát jim bylo jedno studio z jedné cizí země málo a Chinaski nahráli Není nám do pláče na Novém Zélandu, Austrálii, USA a Londýně. K producentovi Gregu Haverovi (Manic Street Preachers, Melanie C) se přidal Stefan Skarbek (skladatel pro Amy Winehouse a Melanie C) a tak trochu tajemný, neznámý Alex Davis. Kdybychom si měli vybrat jestli ‘Rockfield’ nebo ‘Není nám do pláče’, asi bychom volili aktuální desku. Raději si ale jdeme pustit album singl “Basama Fousama a nebo ještě líp ‘1. signální’ , kdy se Chinaski ještě nebáli album zakončit album slovy: “Ty ku*vo, zku*vená!” 

CELOU RECENZI ČTĚTE ZDE

[kkstarratings]

Melodičtí Kasabian; starej, dobrej, divokej Bill a lo-fi akustika Maca DeMarca

Kasabian – For Crying Out Loud

Vydavatelství: Columbia / Sony
Žánr: Electronic rock
Hodnocení: 4.0/5.0

Kytarista a hlavní skladatel Kasabian – Serge Pizzorno, popsal album jako „jednodušší“ než ty ostatní. A měl pravdu. Nové album autorů hitů jako „Clubfoot“, „Fire“ nebo „Underdog“ klade velký důraz na jednoduchost a melodičnost. Kasabian se s tím moc nepářou a jdou si rovnou za věcí velmi podobně jako v revolučním „Clubfoot“ vydanému v roce 2004, který míchal jedinečným způsobem tradiční postupu klasického rocku a taneční hudby. Hned první 3 masivní písně – „Ill Ray (The King)“, „You’re in Love with a Psycho“ a „Twentyfourseven“ odhalí, že Kasabian jdou na více megalománsky a pompězněji než kdykoliv jindy. Je tady i romanticky laděná letní pecka „Wasted“ nebo děsně zábavná taneční odreagovačka „Bless This Acid House“.  Pro někoho by nové album Kasabian For Crying Out Loud mohlo být příliš naléhavé, vlezlé a předem vykalkulované. Pro nás jsou Kasabian ale hlasitý výkřik uprostřed ne moc hlučného prostředí současné hudby

[kkstarratings]

Divokej Bill – Tsunami

Vydavatelství: Columbia, Sony
Žánr: Folk rock / Celtic rock
Hodnocení: 3.5/5.0

Od vydání posledního alba 15 kapely z Úval u Prahy uplynuly 4 roky. Divokej Bill vydal prostě další svou desku. Žádná velká překvapení na ní nejsou. To ale nemusí být nutně špatně. Jak říkal v jednom rozhovoru Vašek Bláha: „Chtěli jsme (experimentovat pozn. red.), ale neumíme to.“ Na albu se nechází 12 písní, na kterých jen ztěží najdete nějaký vyloženě slabý moment. Textově Vašek Bláha stále roste. Je stále více přirozenější a dokáže o obyčejných věcech ze života psát v kontextu celé desky zajímavějším způsobem než kdykoliv jindy. Když se to spojí se skvělými a chytlavými melodiemi – jako na písních „Tsunami“, „Kořala“ či „Jak ti to říct“, je z toho ideální kombinace skoro toho nejlepšího, co z Divokých Billů můžete dostat. Vedle témat „ze života“ se na desce objevuje taky něco jako historické fantasy – píseň „Země draků“ je něco jako české zhudebnění seriálu Hra o trůny, „Vojáci“ jsou také historická píseň a zase (podle názvu je to jasné) přinášejí do alba téma války – „Vojáci v zemi se káceli, bubny buráceli nad bitevním polem“. Jejich nové album není nijak převratné, ale je to takový klasicky pevný a silný Divokej Bill, který rozhodně příznivce nezklame.

[kkstarratings]

Mac DeMarco – This Old Dog

Vydavatelství: Captured Tracks
Žánr: Lo-Fi, Indie rock
Hodnocení: 4.0/5.0

Ještě než uslyšíte album, bude vám z jeho obalu jasné, jak zhruba bude znít. Je to takové klasické lo-fi/indie album, které je zvukově velmi pestré a to i když nevyužívá nějaké závratné množství hudebních nástrojů. Pohybuje se na hranici experimentátorského alba, ale nikdy neopustí hudební, melodické vzorce. Výsledkem je album, které je hudebně nápadité, chytré a dobře se poslouchá. Na svědomí ho má 27 letý kanadský multi-instrumentalista a producent s italksými kořeny. This Old Dog je jeho třetí studiové album. Mac DeMarco si hraje na všechny nástroje vždy jedině sám. Album bylo ovlivněno jeho stěhováním z Queenslandu do Kalifornie a oproti minulým albům se důkladněji snažil, aby ho neuspěchal. Na albu This Old Dog je v provnání s jeho minulou tvorbou nezvykle mnoho akustické kytary. Většinu tohoto alba tvoří akustická kytara, syntezátor a bicí automat. Elektrická kytara je obsažena pouze v jedné písni. DeMarco prozradil, že se na novém albu nechal inspirovat skvělými hráči na akustickou kytaru, jakými jssou James Taylor nebo Paul Simon. DeMarcovi se podařilo změnit žánr a zároveň vlastně neztratil vůbec nic ze své hudební síly. Po textové stránce může však někomu více vyhovovat humornější a obrazovitejší předchozí tvorba.

[kkstarratings]

Návrat Slowdive, povedený Grindcore a nejvíce pozitivní album Johna Morelanda

Slowdive – Slowdive

Vydavatelství: Dead Oceans Records
Žánr: Alternative/Indie Rock
Hodnocení: 3.5/5.0

Slowdive se po dvou dekádách vrátili na pódia. Když se vrátili nechtěli být nostalgickou skupinou, která bude hrát pořád dokola ty stejné shoegaze hity, které by možná náročnější publikum brzy omrzely a tak neustále střádali plány na novou hudbu. Slowdive je první album od alba Pygmalion vydaného v roce 1995. Po takové době jistě očekávání nebyla malá. Většina členů kapely je nějakým způsobem zapojená do hudebního průmyslu a spolupracovali či produovali alba mladších kapel. Dost dobře si tak vyzkoušeli nové postupy a studiové techniky, které využili taky pro album své původní kapely. Eponymní album Slowdive je tak album, které má v sobě některé znaky kapely a zároveň v sobě má moderní trendy tohoto žánru nezávislého, alternativního rocku, pohybujícího se u Dream Popu a Shoegaze. Po takové době se o žádný pompézní návrat s oslavnými salvami okolo nejedná. Slowdive je tak akorát vyvážené album, které uspokojí staré fanoušky a mohlo by být taky pozvánkou pro fanoušky nové.

[kkstarratings]

Full of Hell – Trumpeting Ecstasy

Vydavatelství: Profound Lore Records
Žánr: Grindcore
Hodnocení: 4.0/5.0

Grindcorová kapela Full of Hell pochází z amerického Marylandu. Trumpeting Ecstatacy je jejich páté studiové album. Přizvali si k němu art-popovou hudebnici Nicole Dollanganger. Žánr grindcoru se vyznačuje mimořádnou agresivitou a energií. Je jako vysoce výbušná látka, která v době zmáčknutí tlačítka vzplane a přestane hořet až s dozněním posledních tónů. Při svém kladením důrazu na mimořádnou energii trvají písně obvykle kolem minuty. To je na jednu stranu nevýhodou, protože kapely tohoto žánru můžou mít oproti jiným odnožím punku a metalu problém zanechat v posluchačích nějaký hlubší dopad. Full of Hell to ale dělají dobře. Jejich hudba stále posouvá hranice už tak dost extrémního hudebního žánru. Trumpeting Ecstacy je asi dvacetipěti minutový výbuch té nejtemnější temné energie, kterému pomáhají neúnavné hlasivky Sama DiGristina, riffy kytarového a efektového mága Spencera Hazarda a neúnavné bicí Dava Blanda. Výkony všech zúčastněných muzikantů jsou nadstandartní i na tento hudebnicky velmi náročný žánr.

[kkstarratings]

John Moreland – Big Bad Luv

Vydavatelství: 4AD
Žánr: Alt-Country
Hodnocení: 4.0/5.0

Čtvrtá sólová deska Johna Morelanda nese název Big Bad Luv. Rodák z Oklahomy s pevným, lehce chraplavým hlasem připomínající Bruce Springsteen začínal u punku a hardcoru. Někdy před rokem 2005 se ale přesunul ke country. Nejdříve hrál pod názvy kapel Black Gold Band a později Dust Bowl Souls. 31 letý zpěvák a skladatel vstoupil do hudebních vod pod vlastním jménem v roce 2011 s albem Earthbound Blues. Podpořen okolím sklvělých muzikantů – dlouholetých Morelandových známých – nahrál a produkoval si album sám v městě Little Rock v Arkansasu a poté ho poslal k mixu zkušenému Tchadu Blakovi, který má za sebou spoluprávi s Robertem Plantem nebo the Black Keys. Big Bad Luv je velmi povedená deska, i díky spolupráci s Blakem Morelandova zatím zvukově nejvyspělejší. Moreland v ní přináši typicky srdnaté a upřímné písně o radosti i smutku běžného života. Album je sladké i hořké zároveň.Jsem skutečná osoba, která je někdy smutná a jindy šťastná a takhle to je,“ jak říká John Moreland trefně o svém albu. Nutno ale říct, že nové album je o poznání pozitivnější a světlejší než alba minulá a Morelandovi tahle světlejší poloha rozhodně svědčí. Nálada alba by se dala vyjádřit jako zpověď z traumat minulosti a vykoupení se z nich.

[kkstarratings]

Příliš elegantní Diana Krall a Debbi, která zní jakoby Adele jela nahrát desku na balkán

Diana Krall – Turn Up the Quiet

Vydavatelství: Decca / Verve
Žánr: Jazz
Hodnocení: 3.5/5.0

Minulá alba Diany Krall – Glad Rag Doll z roku 2012 se věnovalo jazzu z dvacátých a třicátých let, Wallflower z roku 2015 se zase soustředilo na popové a rockové melodie – Turn Up the Quiet pokračuje v duchu kombinaci zpěvačky a piána a Diana Krall se vrací do písníz období tzv. Velkého amerického sborníku písní (The Great American Songbook), což je (pro méně znalé) jakési imaginární album písní z 40. a počátků 50. let, které byly vytvořeny hlavně za komerčním účelem. Krall se pohybuje na albu mezi triem, quartetem a  quintetem. S jejím podmanivm hlasem část alba skoro šeptá a dokáže skvěle jít na ruku zasněným, romantickým skladbám a podtrhuje celkovou atmosféru alba, které zní jako soundtrack pro romantické rande v luxusní restauraci. Krall dává i přes svůj skvělý hlas kapele dostatek prosotru na to, aby se mohli hudebníci projevit. Album je podáváno velmi elegantním způsobem, ovšem tak elegantním, že zní někdy až lenivě a nezajímavě.
[kkstarratings]

Debbi – Break

Vydavatelství: SinglTon
Žánr: Pop
Hodnocení: 3.0/5.0

Obrovsky úspěšné „La La“, „Touch The Sun“ z alba Touch the Sun, potom duet s Lippem a tentokrát vyjímečně čeština na písni „Ležím v tvé blízkosti“ z alba Love, Logic & Will. Kolem Debbi bylo od roku 2013 svým způsobem úplné ticho (tedy pokud zrovna rádia nehrála jednu z těchto písní) a tak se čekala s čím po 4 letech tahle zrzka ze superstar s německými kořeny, vlastním jménem Deborah Kahl, příjde. Debbi vyměnila producenta. Minulým albům velel jeden z nejschopnější českých (nejen) popových producentů Martin Ledvina, nyní se Debbi dohodla s Dušanem Neuwerthem. Album zní poměrně aktuálně v českém měřítku, ve světovém je to takových pět až deset let (někdy i více) mínus. Ačkoliv bychom neradi nějak špinili práci Neuwertha, podivné zvukové efekty ze „So Alone“, které znějí jako soundtrack hodně staré videohry nebo devadesátková juchavá, balkánská produkce s otravným pískáním na „Pull Out“, příliš důvěryhodně nepůsobí. Jinak je ale deska produkována slušně a zajímavě. Hlavně písně jako „Hard to Believe“, „Break“ nebo „Home Weather“ skutečně světově i aktuálně zní. Break je jako horská dráha. Výborné momenty střídají průměrné (úvodní „In the Middle Of the Song“, „Shoot Me“) a vyloženě tragická je druhá „Pull Out“, která s retro produkcí zní jako píseň Verony nebo skupiny Holki a na jinak poměrně důstojné desce neměla co pohledávat. Skrze ostatní servery se ozývá nadčení, jak deska nezní světově. My víme, že není lehké v místních podmínkách takovou desku natočit, ale nebylo by lepší si raději na tu světovost přestat hrát? Nakonec je pak totiž z toho deska, která tak trochu zní, jako kdyby Adele odjela nahrát desku do Chorvatska k odborníkům na balkánské disko. Naštěstí tak nezní úplně celá.

ŽÁDNÉ KOMENTÁŘE

Komentář