The Killers – Wonderful Wonderful

The Killers – Wonderful Wonderful

od -

Recenze | Novinky: Nové album Killers Wonderful Wonderful zní jinak, než bychom čekali. Dobře, avšak pořád vzdáleně od hvězdného debutu

Když jakákoliv kapela mluví o svém novém albu, vždycky má jen samá slova chvály. Ještě aby ne! Když ale v rozhovorech o novém albu začne frontman zmiňovat minulé album, jakožto něco, co mělo být uděláno jinak a na co není zrovna pyšný, fanoušky kapely to asi zrovna jistotou nenaplní. Jak máte totiž vědět, že se podobně za pár let nebude mluvit i o aktuálním albu? Album Battle Born z roku 2012 zpěvák The Killers Brandon Flowers zrovna nešetřil. Nové album Wonderful Wonderful podle něj má mít lepší vizi, lepší nápady. Zkrátka celkově má být lepší. Nezbývalo nic jiného, než mu to tentokrát věřit.

Wonderful Wonderful je velmi sebevědomé album, které se rozhodně nestydí za to, čím je (ať už je pro vás čímkoliv). The Killers nevzešli z žádné scény, ale osamoceni se museli prodrat přes lasvegaskou poušť, než mohli vyjít do světa s prvním albem Hot Fuss za zpěvu dnes už kultovní klasiky “Mr. Brightside”. Přirozené sebevědomí a jakousi sebejistotu tedy mají The Killers přirozeně ve svém DNA. Hlavní singl alba “The Man” je velmi příznačný ke Killers, kteří ačkoliv si vždycky věřili, nebylo to nikdy nic v gallagherovském stylu a nehlásili do světa, že jsou nejlepší kapelou na světě, i když sami dobře věděli, že je to nesmysl. The Killers zůstali vždy skromní, ale přesto měli dostatek víry v sebe samotné. Proto právě sarkastický text o přehnaně testosteronovém mužském světě prvního singlu vypuštěného z alba “The Man”, působí tak příznačně.

Foto The Killers k albu Wonderful Wonderful
The Killers (Mark Stoermer, Ronnie Vannucci Jr., Brandon Flowers) foto: thekillersmusic.com

První skladba “Wonderful Wonderful” zní překvapivě hodně experimentálně a rozhodně to není to, co byste čekali, že na vás bude hrát z reproduktorů, když si pustíte nové album Killers. “Wonderful Wonderful” svou pouštní atmosférou hodně připomíná “Bullet the Blue Sky” z legendárního Joshua Tree od U2. Tahle píseň rozhodně posouvá hranice tvorby Killers. Není to sice nic, z čeho byste byli nějak extrémně nadšeni, avšak čím více píseň pozorně posloucháte, tím více vás baví. Je to možná tím šokem. Nejdříve totiž očekáváte velkolepé, barevné, přístupné melodie rocku hraného na parketu tanečního klubu a pak dostanete tuhle černobílou pohlednici z pouště. Musíte tedy soustředit pozornost úplně jinam a více do detailů. “I got gas in the tank / I got money in the bank,” zpívá Flowers nejen o všech mužských polo-šílencích tohoto světa, ale asi i trochu o svém někdejším já. Aby byla zpráva jednoznačná, ještě několikrát dodává:

“Who’s the man? Who’s the man?
I’m the man, I’m the man”

Romantické písně zůstavají pořád nejsilnějším tématem Flowerse

A měli byste si na to zvyknout, protože zbytek alba není tolik rozdílný. Ačkoliv “The Man” začne ve více přístupném funky rytmu s tanečními prvky, jenž připomíná Daft Punk, je ostrá v tom, jak moc jde i na Killers daleko směrem k taneční hudbě a jak moc připomíná třeba poslední album Arcade Fire Everything Now. “Rut” pokračuje ve středním tempu a je to jedno ze slabých míst tohoto alba. Možná je to jakýsi návrat zpět ke starším Killers, ale nemá dostatek nápadistosti a je se svým euforickým refrénem až příliš předvídatelnou písní. Refrén by chtěl být obrovský, ve skutečnosti je to spíše jen malý prcek. Naopak “Life to Come” je jasný aspirant na nejlepší píseň alba.

Není náhodou, že nejslavnější píseň Killers je o silné žárlivosti, protože vztahové záležitosti jsou něco, co je snad úplně nejsilnější stránkou Flowersových textů.

Znovu velmi připomíná U2. Flowersův hlas jakoby se dokonce v jeden moment změnil v Bonův. Vzhledem k tomu odkud Killers pocházejí (myšleno geograficky i hudebně), je přirozené, že takové věci na albu slyšíme. Není náhodou, že nejslavnější píseň Killers je o silné žárlivosti, protože vztahové záležitosti jsou něco, co je snad úplně nejsilnější stránkou Flowersových textů. Stejně je to i v tomto textu o budoucnosti vztahu.

Relaxace i povinná politická agitka

Hned po ní začíná další velice silná píseň “Run for Cover”. Je škoda, že ji Flowers musel zprznit politkou. “Run for Cover” vznikala celých devět let, na poslední chvíli na ní Flowers přišrouboval ještě odkazy na “fake news”, přičemž ještě strašně neohrabaně ve stylu Richarda Krajča:

“He’s fake news.”

Vážně nevím. Je to nějaká nová nutnost mít na každém novém albu alespoň jedno kopnutí do Trumpa? U některých interpretů se to dá naprosto pochopit, proč ale zrovna Killers a ještě takovýmhle podivným způsobem? Ačkoliv tempo většiny písní je spíše podprůměrné, více než jindy se zpomalí na skoro až relaxační skladbě “Some Kind of Love”.

Celé album je se svým středním tempem vůbec hodně relaxační a pohodové. Tahle poloha Killers sluší, problém nastává, když už těch písní středního tempa je příliš. V první polovině jsou rychlejší “The Man” a “Run for Cover”, druhá polovina alba ale už jede jen v pomalejším tempu. “The Calling” s výraznou westernovou kytarou je jediným výrazným vytržením z průběhu druhé poloviny alba. Zase je tu ale jiný problém: do zbytku alba moc nezapadá.

The Killers Wonderful Wonderful

Vydáno: 22.9. 2017
Délka: 43:01
Žánr: Alternative/Indie Rock, Alternativní rock, Indie Pop, New Wave, Post-Punk Revival
Rozhodně musíte slyšet: 2. The Man, 4. Life to Come, 6. Run for Cover

ŽÁDNÉ KOMENTÁŘE

Komentář