RECENZE | Novinky: Temples si na Volcano hrají jako malé děti zdrogované čokoládou

Temples jsou další z řady kapel, vydávajících se ve stopách psychedelického rocku konce 60. začátku 70. let. Tyto kapely jsou trochu zastíněny vlajkovou lodí kapely Tame Impala, v poslední době se navíc tak trochu přemnožily. Hlavní úkol na albu Volcano by tedy měl být jasný – ukázat, že Temples mají co nabídnout.

V roce 2012 zažíval tenhle psychedelický revival velký vzestup, když australští Tame Impala vystřelila na 34. místo nejprodávanějších alb v americkém Billboard 200. Temples se jakožto zástupci 2. ligy na téhle neočekávané nostalgické vlně svezli. Jejich debutový, a zatím naskrz internetem nejúspěšnější singl Shelter Song, byl vypuštěn už ke konci roku 2012. První album Sun Structures ale vyšlo až v roce 2014. Ještě rok předtím se o kapele zmínil v rozhovoru Noel Gallagher (NG’s High Flying Birds, ex-Oasis), který sice s chutí ventiluje naprosto vše, málokdy ale něco pochválí. A tak jeho pozitivní zmínka o návštěvě koncertu Temples – ať už byla způsobena tím, že se tehdy prostě dobře vyspal – je docela cenným zářezem. Hlavně protože jinak se toho okolo kapely vlastně ani moc nedělo.

Kapela na Volcano sama sebe umyla. Její zvuk zní více čistě. Kytaru sjetou nějakou tlumící drogou nahradily euforické vesmírné syntetizátory a Temples se nechali více vtáhnout do popové scény 70.‌ let. Jejich první album by se dalo přirovnat ke kapele hrající pod vlivem marihuany, tady by to spíše odpovídalo LSD. Takhle to zlehčovat by ale bylo ke kapele velmi neúctivé. Temples jsou pořádní dříči. Jejich albu si nahrávali ve vlastním domácím studiu a produkovali sami. Díky jejich pracovitosti vytvořili halucinogenní, přeslazený zvuk, díky kterému nás můžou zavést na šílenou cestu do barevného světa Země Nezemě za zdmi našich pokojů.

Album rozjede velice slibně v tanečním tempu “Certainty”. Bohužel od té doby už stejně silnou píseň na albu nenajdeme. Velmi blízko se k ní přibližuje “Oh the Saviour”. Zbytek alba je bohužel trochu zoufalé hledání písně, která by dokázala s úvodní držet krok.

To ale neznamená že by zbytek alba byl k ničemu. Po technické stránce nelze najít mouchy. Spojení retro rock’n’rollu s počítačovými procesory opět ukazuje, jak geniální je. Dnešní mladá generace hudebníků vezme základy už skoro vyhynulého žánru a přidá do nich složku, kterou vzhledem k tehdejším technologickým možnostem prostě nebylo možné vytvořit. Prakticky mrtvý žánr je vytažen z márnice a najednou se mu otvírají dveře do úplně nových a neprozkoumaných hudebních chodeb. Volcano je jako 12 důvodů toho, proč se pořád objevují nové a nové kapely tohohle stylu.

Kapel tohoto typu ale v poslední době v alternativních vodách přibylo tolik, že se bohužel pomalu stávají parodií na sebe samotné. V “(I Want To Be Your) Mirror” James Bagshaw zpívá svým vysokým Lennonovským hlasem:

“Carry me back to the bridges of before
Yesterday pretended to be more”

Zatímco v 60. a 70. letech byli zástupci tohoto žánru kapely progresivního rocku, které se snažily hledat neustále nové postupy; teď to jsou klučíci vypadající voskové figuríny z retro muzea, které zpívají o tom, jak to bylo super v době, kdy snad i jejich rodiče ještě byli moc malí na to, aby si z ní něco pamatovali. Alespoň že máme ty “kompjůtry”, díky kterým tady nějaká progrese přece jen je. Jenže asi ne taková, jaká by být mohla. Kapela je až moc ponořená do šlapání na své pedály a programování syntetizátorů na to, aby posunula samotný žánr alespoň trochu dále.

Britští psychedelici Temples přijíždějí poprvé do Prahy. 9. dubna 2017 vystoupí v žižkovském Paláci Akropolis a určitě neuděláte chybu, když se na ně půjdete podívat. Volcano ale není žádné album, které by udělalo díru do hudebního světa. Je to spíše piplání se v dokonalosti vlastního žánru a ve svých vlastních dovednostech.

Temples – Volcano

Vydáno: 3. březen 2017
Délka: 48:39
Žánr: Alternativní rock, Indie Rock, Psychedelický rock, Neo-Psychedelia
Rozhodně musíte slyšet: 1. Certainty, 4. Oh the Saviour, 6. How Would You Like To Go?