Paramore – After Laughter

Paramore – After Laughter

od -

RECENZE | Novinky: Paramore na After Laughter završili svou transformaci

Paramore vedeni Hayley Williams, kytaristou Taylorem Yorkem a producentem Justinem Meldal-Johnsenem (NIN, Jimmy Eat World, M83…) vydali album, ve kterém se naplno dovršila jejich transformace z emo pop punkové kapely na alternativní kapelu hrající pop s nádechem 80. let.

Paramore je žánrem svým způsobem nová vlna nové vlny. Na konci 70. let vtrhli na punkovou scénu slavného klubu CGBG Blondie se svými popovými / disko vlivy. Hudba označována jako “new wave” čerpá z principů klasické kytrové hudby, ale snaží se ji reformovat použitím jiných žánrů, netradičních nástrojů, či dokonce vlivů hudby jiných kultur. Paramore se svými kytarovými kořeny a původním stylem, který by se nejlépe dal nazvat jako “pop / emo / punk” teď míří k podobné nové vlně, jako Blondie. Podobnost obou kapel je velká, koneckonců – s nadsázkou myšleno – i Hayley Williams si teď nechala přebarvit vlasy na blond.

Foto Paramore k albu After Laughter
Paramore (Taylor York, Hayley Williams, Zac Farro)

Všichni zbylí emaři, utřete si rozmazané oční linky

Ustarané texty a šíleně barevná hudba současných Paramore jsou vlastně velmi trefné vzhledem k době, ve které žijeme.

Emo je mrtvé, ať žije hravý pop slunečných dnů, dalo by se říct. S Paramore to ale zase tak světlé taky nebude. Jejich hudba je velmi hravá a radostná, texty se ale drží při zemi s utrápenými tématy. Ostatně o tom hovoří již název alba, či velmi chytlavá otevírací píseň “Hard Times”, kde se zpívá:

Walking around with my little rain cloud
Hanging over my heard and it ain’t coming down,

a to přitom s okolní veselou a pestře barevnou hudbou. Svým způsobem je to zvláštní, když Paramore ještě přitvrdí a v “Told You So” zpívají: “For all I know / The best is over and the worst is yet to come.” Je to buďto přehánění vlastních problémů nebo naopak umění se s velkými problémy popasovat bez psychických hroucení a s úsměvem na rtu. Ustarané texty a šíleně barevná hudba současných Paramore jsou vlastně velmi trefné vzhledem k době, ve které žijeme. Alespoň my žijící ve vyspělejších zemích světa se nemusíme bát o své životy, jako naši předkové. Nejsme ohroženi mamuty, válkami ani hladomorem, přesto máme své problémy, stále vzrůstají počty psychických nemocí a svým způsobem to odpovídá dnešnímu světu, který je utrápený, ale kde být vyloženě negativní není úplně na místě.

After Laughter je jako sraz s kamarády ze střední

Už je zvykem, že Paramore s každou další deskou trochu promíchají svou sestavu. Jediným pevným bodem kapely je její dívčí pěvecká část v podání Hayley Williams. Z původní sestavy se však zase (aby těch změn v kapele nebylo málo) vrátil bubeník Zac Farro, který se svým bratrem Joshem kdysi tvořili jádro kapely. Hlavní kytarista Josh byl z kapely na konci roku 2010, dá se říct násilím vyštípán manažery kapely a nahrávací společností, kteří přesvědčili Hayley o tom, co bude pro budoucnost kapely nejlepší.

Ačkoliv to asi nebyl příliš radostný konec pohádky o slávě původních členů, musíme jim dát nakonec asi za pravdu. Po tom, co dostal plný prostor Taylor York, kapela nabrala druhý dech. A nejspíš jim dal za pravdu i Zac Farro, který se do kapely vrátil, i když původně držel basu se svým bratrem. Po albu z roku 2013, pojmenovaném příznačně Paramore začalo znovu zrození a nová éra kapely pod tvůrčí záštitou Yorka. Došlo k renovaci zvuku a přiblížení se trendům současných kapel. Ačkoliv jistě máme všichni rádi i starší puberťácké hity Paramore jako “Misery Business” a “Crushcrushcrush”, noví Paramore jsou – co se týče nějaké umělecké hodnoty – tak nějak jiný level.

Najdou se ale i ti, kteří budou spíše fanoušky starších Paramore – a za blázny je považovat rozhodně nemůžeme. Starší Paramore – aneb Paramore z dob, kdy měla Hayley Williams ještě červené vlasy – byli více úderní, měli větší sílu a odhodlání. Ostatně úspěch výše zmíněných, dnes už klasik, nové písně dosáhnou jen stěží. Paramore na After Laughter jsou jako velký sraz s kamarády ze střední, pořádaný někde v chatě na horách. Je to všechno velká zábava se starými známými, kteří jsou ale vlastně úplně jiní než kdysi – chovají se jinak, vypadají jinak.

Prožijete i tak víkend plný legrace, zavzpomínáte trochu na staré časy, řeknete si, co je nového, a v pondělí se probudíte s kocovinou, divným pocitem v ústech a s vědomím, že teď musíte jít zase do své nudné práce, kterou nesnášíte. Je to všechno dokonalejší, přijedete na skvěle zařízenou chatu s drahým vlastním autem, namísto aby jste jeli na starou chatu prarodičů autobusem, můžete pít s kamarády drahý chlast, namísto nejlevnější vodky ze supermarketu, na kterou jste se s kamarády složili. Ale přesto všechno tomuhle něco z těch starých časů chybí.

Velmi sladké bonbony

Paramore si znovu přizvali Justina Meldal-Johnsena a pokračovali v chrlení neuvěřitelně chytlavých písní, které jsou jako velmi sladké bonbony. Někdy jsou až příliš lepkavě a dotěrné, na druhou stranu se však na ně velmi dobře pamatuje. Zvlášť, když je slyšíte více než třikrát, nedají vám spát jejich refrény, které vám neustále zní v hlavě, stejně jako jejich emocionální stránka textů Hayley Williams, se kterou jsou Paramore ještě pořád trochu emo. Jestliže minulá deska je protkána více méně pozitivní náladou – stačí se jen podívat na názvy písní – “Ain’t it Fun”, “Still Into You”. Tady se velmi paradoxně Williams vrací k “Hard Times”, “Fake Happy”, “No Friend”. Jenže je to zpíváno a napsáno člověkem, který míří k třicítce, je už moudřejší, jen ty problémy se někdy holt neliší od těch z pubertálních let.

Taylor York je hudební inovátor a multi-instrumentalista, který se nebojí myslet za hranicí běžného a Hayley Wiliams je jako most mezi starými a novými Paramore.

Co se týče hudební stránky, Paramore dokončili naplno svou transformaci směrem k new wave a synth popu s nádechem 80. let. Na všech písních se podílela dvojice Taylor / Williams, s výjimkou dvou písní to byli pouze oni, kdo skládal. Chemie mezi nimi působí dokonale. Taylor York je hudební inovátor a multi-instrumentalista, který se nebojí myslet za hranicí běžného a Hayley Wiliams je jako most mezi starými a novými Paramore. Pořád je to ta Hayley, která je ve středu všeho a její vysoký, ale příjemný a hřejivý hlas má navrch nejen před kytarami, ale nyní i před záplavou různých syntezátorů, xylofonů a různých jiných nástrojů. Její výkon je jako obvykle parádní a díky barevnosti hudby dostal její hlas dokonce ještě více impulzů se projevit.

Píseň “Hard Times” stejně tak jako celé album silně připomínají hudbu kapel jako Talking Heads, Two Doors Cinema Club, Walk the Moon, OK GO, Klacksons, 1975 a jak již bylo dříve zmíněno – melodičnost, směr hudby i silná dívčí složka připomíná Blondie.  “Caught in the Middle” je zase ska trochu podobné No Doubt.

Paramore – After Laughter

Vydáno: 12. 5. 2017
Délka: 42:31
Žánr: Pop/Rock, Alternative/Indie Rock, Pop, Emo-Pop
Rozhodně musíte slyšet: 1. Hard Times, 5. Fake Happy, 7. Pool, 9. Caught in the Middle

ŽÁDNÉ KOMENTÁŘE

Komentář