RECENZE: Mňága a žďorp a jejich Třínohý pes se za pomocí Milana Cimfeho snažili naučit novým kouskům

Mňága a Žďorp slaví 30. Po zajímavém projektu Made in China, který byl skutečně “made in China”, tentokrát kapela při nahrávání neurazila takovou trasu fyzicky ale spíše zvukem. Jejich nového alba Třínohý pes se ujal český Bob Rock – mistr rázného a přímého zvuku – Milan Cimfe. Jak se kapele podařilo vymanit se z její slavné diskografické historie?

Made in Valmez

U téhle kapely z Valašského Meziříčí je prvotní problém jejich dávná minulost. Ta se totiž dá počítat mezi to nejlepší, co v české novodobé hudbě kdy vzniklo, zároveň ale – tak jako sportovec, který drží povedený osobní rekord – je velmi těžké ji překonat. Hned jejich debutové album Made In Valmez kapelu ve zlatých časech české hudby vystřelilo ze zapadlých moravských klubů.

Mňága a žďorp byli příjemnou alternativou ke všem českým kapelám, které se při uvolněných porevolučních dobách, snažily šokovat a ukázat své drsňáctví. Kabát revoltoval na Má jí motorovou proti autoritám jako drzý buran ze severočeských hospod, Lucie na In the Sky zase jako drzý sukničkář z pražských nevěstinců. Mňága a žďorp jakožto valašští zástupci, zpívali s duší prosťáčka a snílka, který se snaží zorientovat ve světě dospělých a dostat se z malého města. Zatímco se jiné kapely snažily ukazovat svaly a provokovat, Fiala svým tenkým hlasem zpíval o tom, jak se o půl třetí prochází Valaškomeziříčským náměstím a “Zkouší se prokopat ven”. Spojení s Milanem Cimfem proto působí obzvlášť peprně, protože je to producent velmi dobře znám právě díky spolupráci s kapelou Kabát a Lucií, potažmo Davidem Kollerem.

Milan Cimfe + Mňága a žďorp

Kapela si – jak se to v partnerském soužití říká – dala pauzu od svého dvorního producenta Petra Slezáka a odstěhovala se do snad nejvíce snobského tuzemského studia SONO, kde se svého času motali dokonce i Bowie, Limp Bizkit, Julian Lennon a producent Led Zeppelin, aby jim desku nahrál Milan Cimfe. Toho můžete znát ze spolupráce s Pražským výběrem a Michalem Pavlíčkem. Nejvíce je ale asi známý ze spojení se skupinou Kabát, kterou dostal z malých sportovních hal na fotbalové stadiony. Ze spojení Cimfe-Mňága je vidět, že si kapela přišla do sudia ve svých 30 letech nahrát album, které bude znít o poznání rázněji a příměji než jejich předchozí alba.

No a když se nad tím zamyslíme v kontextu toho, co je psáno výše; můžeme taky říct, že záměr kapely byl konečně na plnou hubu říct: “je rok 2017 a my nejsme pořád ta stejná kapela z Valmezu, poskládaná z party kámošů z gymplu”. Ona tahle kapela už ani nemůže být stejná jen, když se podíváme na její složení. Z řadových mladých hudebníků s neobyčejným skladatelským ale hlavně textařským talentem, se stala kapela plná zkušených a švýcarsky přesných hudebníků.

Pořád ten stejný maloměstský snílek, jen nám už trochu zestárl

Největší kámen úrazu novodobých Mňága a žďorp ale překvapivě není v neschopnosti překonat svou minulost, je to spíše v neschopnosti držet se přirozeného vývoje času. Fiala skládá texty pořád stejně, jen jako padesátník a ne dvacátník. Nikdo po něm nemůže chtít, aby zase psal texty, o stejných tématech jako před více než 25 lety. Jenže největší síla “Mňágy” byla právě v těchto neodolatelných textech o nedospělé dospělosti. Když Fiala píše texty stejným způsobem ale o problémech padesátníků, působí to jako když si potrhlý prošedivělý fotřík, obleče moc barevné a moc úzké tričko. Pro někoho nevhodně, jiný by zase řekl: „Ten chlap je pořád svůj!”

Pokud jste i v roce 2017 pořád naladěni na vlnu Mňágy a žďorp, asi to bude to poslední, co vám bude vadit. Jenže doba se prostě změnila a Třínohý pes je někdy jako onen potrhlý fotr, o kterém nemůžeme říct, že by mu nějak utíkala doba. On je prostě pořád stejný.

Fiala zpívá:

„Co jsem asi chtěl, tak to asi mám.”

A člověk si říká: „Sakra, vyroste ten chlap někdy?”

Člověk to musí buďto milovat, nebo nad tím kroutit hlavou.

Fiala coby tuctový dvacátník řešil záležitosti skoro každého běžného dvacátníka. Fiala coby padesátník – často řeší věci, které jsou současným padesátnímům ukradené. První alba byla napsána za blikajícího osvětlení půlnočních vlakových nádraží. Třínohý pes zní, jakoby byl napsán z ptačí perspektivy na obláčku nad městem. To je možná další důvod, proč i skalní pořád nedají dopustit na staré pecky a nové zůstávají v pozadí. Dokáží se s nimi ztotožnit i po těch letech pořád více než s těmi novými. Proto když zpívá “Začátek nebyl špatný, společný kelímek vratný”, je to jako když se vás oblíbený mančaft vrátí po přestávce z kabiny a začne otáčet prohrávající zápas.

Kolik lidí v nejvíce ateistické zemi světa ale řeší ve svých 50 letech boha?

„Napadl mě třínohý pes a kluci v kapele se tomu zasmáli…
(Písně) Většinou pojednávají o tom, kam se člověk dostane po padesátce a najednou zjistí, že není zase tak dokonalý. Ale že by mu to nemuselo bránit v tom, aby nebyl šťastný.”
– Petr Fiala, zpěvák Mňága a žďorp v rozhovoru pro MF DNES/iDNES

Když si vezmeme třeba Chinaski, ačkoliv Malátný není tak dobrý textař jak Fiala, dokáže se perfektně držet svých vrstevníků a dokáže s jejich problémy stárnout (nejdříve dvacátnický bezstarostný “Dlouhý kouř”, pak písně pro třicátníky z kanceláří jako “Vedoucí”, “Zadarmo” se přehouply k hymně pro všechny starší čtyčicítky “Každé ráno”. Fiala zkrátka moc lítá v nějakých divných, neurčitých nadpozemských výšinách, které jsou až moc daleko od běžných lidí tam dole a neumí se svým publikem stárnout.

Dobře je to slyšet třeba na “Odpolední”. A přitom Made in China obsahuje parádní píseň “Rodné lány”, která je sice na tuhle kapelu nezvykle hořká, nabízí ale určitou cestu, jak napsat text, se kterým by se starší dospělé publikum neměli mít problém ztotožnit. Tady je tématicky k téhle písni nejblíže – ani ne snad píseň – ale existencionální mantra “Boží mlýny”. Když se ale takovýchhle manter najde příliš mnoho, už je to pak bezvýchodné přešlapování na místě a bezvýchodné dumání nad smyslem života, které nikam nevede.

Přitom Třínohý pes nabízí textařsky zajímavé obraty. I v oné “Odpolední” se nachází obrat k nakousnutí:

„Ježíš se nemůže vrátit
To by ho museli přitlouct na bumerang.“

Když jsou ale obaleny lavinou jednoduchého sdruženého rýmu, který nedovolí moc velké textařské hody, ztratíte díky tomu rychle pozornost a tyhle perly snadno zaniknou.

Člověk Fialovi jeho textařský ani lidský přístup nemůže mít za zlé, jen to prostě kapele už z principu nesluší tak jako v 90. letech.

Mňága ve stylu Vypsané fixy, Kollera a Kabátů

Hudební část alba je – jak se dalo podle Cimfeho rukopisu předpokládat – naprosto přesná. Odstraněná o všechny drobnosti, co do alba nepatří. Je vyleštěna do největších detailů. Cimfe je pověstný tím že zná každou vteřinu svých desek a že každá vteřina má svůj přesný účel. Deska je taky tvrdší. Vůbec bychom mohli říct, že Třínohý pes je nejtvrdší deskou Mňágy a žďorp. I když vzhledem k téhle kapele je samozřejmě to “tvrdší” myšleno relativně.

Jakási radikalizace zvuku sebrala bohužel kapele kus původní duše. Naštěstí ale taky mnohé přidala. Je docela vtipné, že v úvodní “V cíli” ty změny zase tak slyšet nejsou. Nejdříve se přidá typická prosluněná, rychle brnkající elektrická kytara s vyváženou hladinou zkreslení a ozvěny. Když se však pak přidá čisté piáno a decentní smyčce, říkáte si že změna zvuku je tady a že měla svůj smysl. Píseň je postavena na třech rychlých akordech za sebou, které jsou natáhnuty na 3 minuty a Fiala vtipně zpívá: „Někdy je život jen mezihra dlouhá / Někdy je život jen čekání na refrén”. Potom následuje “Apoštol chaosu a zmatku” a Mňága ukazuje, že pořád umí vypálit skvělý refrén. “Celý ten zbytek tebe” je po hudební i textařské stránce klasická Mňága a žďorp, jak ji máme rádi.

První pecka co překvapí svým zvukem je “Znali se sotva hodinu”. Agresivní saxofon nahradí sborové refrény s ženskými vokály. Jak Tereza Černochová (svého času součást Black Milk), tak brněnská zpěvačka Nikola Mucha, odvedli výbornou práci. Vůbec všichni hosté – Matěj Ruppert z Monkey Bussines, klávesista Milan Nytra (Buty) i banjista, houslista a hráč na autoharfu (ano, čtete správně) Fanda Holý našli na albu své místo.
Píseň “Znali se sotva hodinu” by se klidně mohla okamžitě zařadit do alba Vypsané fixy. Je těžko určit zda to byl záměr, ale Fiala zní jako by před nahráváním poslouchal Michala Maredu z Vypsané fixy. To co pak Cimfe s kapelou vymyslel na konci písně, to se prostě musí slyšet… výborný moment.

Druhá polovina táhne album dolů. Situaci ještě zachraňují “Boží mlýny”, následuje ale “Na krku mám závaží pár”. Jestliže Mňága ve stylu Vypsané fixy zněla zajímavě, Mňága ve stylu Kollera zní jako velký úlet. Je to jakoby všechno co bylo na kapele charakteristické a jedinečné, někdo vzal, hodil do bláta a ještě se na to vymočil. Kollerova píseň by to ale byla skvělá. Saxofon je taky super.

“Architekti vlastní zkázy” je naopak velmi příjemné odbočení od zaběhlé cesty. Tvrdý hudební podklad, který by se naopak dal zaměnitelný za hudbu z nějakého alba Kabátů, vyvažuje sladká, jemná složka Mňágy a žďorp. A zní to velice zajímavě.
Poslední píseň “Co bude pak” je ideální závěr, obdařen skvělými druhými vokály baskytaristy Petra Nekluži.

Zpět do Valmezu

Ačkoliv textařsky někdy Mňaga přešlapuje na místě, spojení s Cimfem a jeho otisky jiných kapel a zpěváků, nepřineslo jen samé výhody; jedná se minimálně o zajímavé spojení a zajímavý směr, kterým se kapela na novém albu vydala. Album i díky Cimfeho produkci má v určitých místech detaily, díky kterým se album nestává ošuntělé už po několika prvních přehrání. Naopak je to album, které má co nabídnout i po přehrání třicátém. Kapela se na novém albu zkusila vydat několika různými směry, přičemž někdy ztratila trochu své “Made In Valmez” ušmudlané duše a tak se zase zkoušela vracet zpátky k domácímu, dobře známému stylu.

Recenze (novinky): Mňága a žďorp – Třínohý pes

Vydáno: 3. březen 2017
Délka: 33 min.
Žánr: Alternativní rock, Adult pop/rock
Rozhodně musíte slyšet: 2. Apoštol chaosu a zmatku, 3. Celý ten zbytek tebe,  4. Znali se sotva hodinu, 6. Boží mlýny