Recenze | Novinky: Black Rebel Motorcycle Club na »Wrong Creatures« stárnou. Má to své plusy i mínusy

Po vydání posledních dvou alb Black Rebel Motorcycle Club následovaly velmi těžké okamžiky pro jednotlivé členy i celou kapelu. Po vydání Beat the Devil’s Tattoo (2010) zemřel zpěvákovi a basistovi Robertu Levonu Beenovi jeho otec (také muzikant, zpěvák kapely The Call). Po Specter at the Feast (2013) pak následovala dokonce interní rána v podobě onemocnění bubenice Leah Shapiro, u které se začaly projevovat příznaky vzácné mozkové vady, kvůli které musela podstoupit náročnou operaci. Black Rebel Motorcycle Club tyto události už z princiu věci musely nějak ovlivnit. Na novém albu Wrong Creatures tak zní starší a moudřejší, než kdy předtím a má to své výhody i nevýhody.

Leah Shapiro musela po operaci rehabilitovat a za bicíma trénovat, než byla vůbec schopná hrát na bicí zase tak jako dříve a nyní konečně byla plně připravená pro studiové nahrávání. Doufejme, že prokletí posledních dvou alb nebude pokračovat, na Wrong Creatures každopádně kapela zní, že je po předchozích zkouškách osudu připravena na všechno, rozšiřuje svůj zvuk do šířky a více než kdy jindy připomíná anglické The Verve. Není to vyloženě posun někam nebo tvoření něčeho úplně jiného od píky, je to spíše o přidávání některých hudebních elementů k těm stávajícím a o odstranění některých starších zvukových elementů.

K rozšíření zvuku pomáhal kapele ostřílený producent Nick Launay, za kterým se přesunuli z domácího San Francisca do L.A. a který je znám hlavně díky práci s Nickem Cavem, Arcade Fire nebo Yeah Yeah Yeahs. Vždycky, než píšu recenze, poslechnu si kromě aktuálního alba a starších písní i živá vystoupení, abych nahlédl kapele více pod povrch. Je zvláštní jak moc se kapela lišila na živých vystoupení v roce 2015. Tam byla věrná stále hodně svým syrovým počátkům v garážovém rocku. Bude tedy zajímavé pozorovat, kam se kapela posune v živých vystoupeních na turné, které začíná jezdit po USA právě v těchto dnech (jako první koncerty jsou naplánovány ty v městech Pheonix, Dallas a Houston). Je totiž jasné, že kapela nemá ani zdaleka tak syrový zvuk, jaký měla třeba ještě na albu í Beat the Devil’s Tattoo (2010).

Temně, rozvážně a ostře

Zatímco na písních z alb před rokem 2010 se kytary málokdy utiší, tady disponuje kapela trochu rozvážnějším tempem, nad kterým mají kontrolu bicí.

Když byla řeč na počátku o těch osobních tragédiích, v samotném počátku alba se jich popravdě Black Rebel Motorcycle Club příliš nedrží. Po dvou minutovém tajemném intru inspirovaném africkou kmenovou hudbou následuje typická mohutná zkreslená basa s kytarou a Black Rebel Motorcycle Club začnou albu v napůl typickém a napůl trochu vyčištěném a vybroušeném stylu, kdy jsou kytarové nástroje více zřetelné a není kolem nich tolik přebytečného hluku. Jedná se o jakousi na první poslech znatelnou audio kultivaci, kterou Black Rebel Motorcycle Club pod Launay podstoupili, ostrý zvuk je ale pořád přítomný.

Zatímco na písních z alb před rokem 2010 se kytary málokdy utiší, tady disponuje kapela trochu rozvážnějším tempem, nad kterým mají kontrolu bicí. Píseň si jede ve svém pomalejším tempu a zároveň pracuje s větší dynamikou. Ve slokách se kytary stoupá hlasitostí nahoru a pak zase padá. Okolo toho pobrukuje potichu basa, aby pak spolu s bicíma explodovali v refrénu a píseň došla k vrcholu, který začne kytarová vyhrávka na pozadí hlasu.

Třetí píseň “King of Bones” více zapojí hlubokou basu a zvuk je pak celkově temnější. Ostatně ten celkově temný zvuk bude i z velké části dílem producenta Nicka Launayho, protože kdo slyšel Skeleton Tree Nicka Cava, které také Launay produkoval, bude vědět, že tohle album působilo také mimořádně temně (a to nejen svými temnými texty o tragické smrti syna Nicka Cava).

Black Rebel Motorcycle Club ve full The Verve módu

Doposud to byli i se všemi změnami klasičtí Black Rebel Motorcycle Club, po čtvrté písni jakoby však přišla změna výhybky a kapela začne postupně připomínat wiganské, od roku 2008 (zase) bohužel neexistující, The Verve. Nejdříve začne na “Haunt” používat více kytarové pedály, temp je velice pomalé a zpěvák Levon Been skoro šeptá zoufale do ozvěny:

“Can you touch?
Can you stay?
Would you weep for the day?”

a je jasné, že je to něco pro tuhle kapelu nezvyklého.

Na kapelu, která se proslavila syrovostí a tím, že do alternativního rocku vrátila zase koule a styl rebelství černé kožené bundy, je to nezvyklý slaďák.

“Echo” je jedna z nejambicioznějších písní, jaké kdy Black Rebel Motorcycle Club nahráli. Potencionální stadionová hymna má v sobě spoustu ostrovního šarmu. V rozměrném a protáhlém refrénu připomíná U2 nebo Stone Roses. Na kapelu, která se proslavila syrovostí a tím, že do alternativního rocku vrátila zase koule a styl rebelství černé kožené bundy, je to nezvyklý slaďák. Zvlášť když zpívá Been: “Be still my love / I don’t wanna tear you down.”

To, jak velkou inspirací jsou pro Black Rebel Motorcycle Club The Verve, je slyšet hlavně na konci “Echo”. Nepřišel do studia onoho času kytarista The Verve Nick McCabe, aby si zahrál svůj part? Kdyby ještě někdo o podobnostech s The Verve pochyboval, je tady další píseň s názvem “Ninth Configuration”, kde dokonce i Been začne znít úplně jako Richard Ashcroft. Protože patřím mezi velké stoupence The Verve a znám jejich písně snad líp než vlastní boty, nejsem si jistý, jestli tahle podobnost na mě působila úplně pozitivním dojmem. Ono je to totiž hezké mít písničky, které zní jako nové písně The Verve v době, kdy to vypadá, že už se nikdy nedají dohromady, k čemu mi to ale je, když to The Verve nejsou? Black Rebel Motorcycle Club se na druhou stranu hodně inspirují a někdy přímo přebírají styl kapely, která se proslavila hlavně svou “Bittersweet Symphony”, nikdy to ale není nějaké melodické vykrádání, což je jistě lepší varianta, než kdyby to bylo naopak.

V trochu jižanské a westernové “Question of Faith” se rozléhají ony v úvody zmiňované osobní problémy členů a jakési posilování vnitřního já:

“I’m a question of faith
I’m a faded mind
I’m what calls you away
I’m what leaves you in Time”

“Question of Faith” je vůbec jeden z nejsilnějších textových momentů alba.

Ve stylu psychedelie alá Storm in Heaven (debut The Verve) pokračuje kromě “Ninth Configuration” i “Calling them All Away”, kde je však slyšet už nějaký větší odklon a spíše to zní nikoliv přímo jako The Verve, ale jako inspirace a společně s chytlavým refrénem se jedná o nejvíce zapamatovatelné (ovšem ne nutně nejlepší) momenty alba Wrong Creatures. V rozšířování svých vlastních hudebních obzorů Black Rebel Motorcycle Club pokračují i na “Circus Bazooko”, která má — přesně jak název napovídá — cirkusový zvuk. Singl “Little Thing Gone Wild” patří sice mezi to, co by člověk čekal od Black Rebel Motorcycle Club, je to ale spíše takový marketingový ukázkový produkt, než o ukázku toho nejlepšího z alba.

“All Rise” vlastně pokračuje v tom, jak zakončila první část alba “Echo”, ale je snad ještě více grandiózní a nesmírně dramatická. Skoro tak dramatická, že vidíte přímo před sebou lidská dramata, dojemná usmíření, nebo naopak hluboký a hořký zármutek a to všechno jakoby se odehrávalo na jevišti nějakého úchvatného divadla se starobylou architekturou 19. století. Není to zase tak velkolepé jako jako třeba Mariinské divadlo v Petrohradě, ale honosné podobně jako třeba Maďarská státní opera.

Black Rebel Motorcycle Club – Wrong Creatures

Vydáno: 12. 1. 2018
Délka: 59:05
Žánr: Alternative/Indie Rock, Alternativní Rock, Noise Pop, Garage Rock, Garage Rock Revival
Rozhodně musíte slyšet: 2. Spook, 3. King of Bones, 5. Echo, 7. Question of Faith, 12. All Rise