Björk – Utopia

Björk – Utopia

od -

Recenze | Novinky: Björk vytvořila na albu Utopia svůj vlastní magický vesmír, do kterého se dostat, stojí za to

Björk vždycky tíhla k tomu být jiná a tíhla k tomu vytvářet hudbu, která nebude mít jasně definované hranice. I skrze její lásku k experimentům ve zvucích, se ale v průběhu 30 let stala tak velkou hvězdou, že se může rovnat jejím popovým kolegyním. Udělat hudbu, která bude znít nespoutaně vůči trendům a obvyklým postupům, a přitom s ní zaujmout miliony lidí, je v hudbě jeden z největších a nejtěžších úkolů, které na skladatele můžou čekat. Na novince Utopia se s ním opět vypořádává velice dobře a to i když může být posluchač vůči ní nedůvěřivý, protože v jejím postavení a v jejím hudebním stylu si může dělat vlastně úplně cokoliv.

Velký podíl na úspěchu Björk Guðmundsdóttir měl jistě také kouzelný Island, ze kterého Björk pochází. Netradiční prostředí tohoto řídce osídleného severně položeného ostrovu s úchvatnou přírodou, jí už z principu muselo po osobnostní stránce hluboce ovlivnit. Kdyby se Björk narodila jinde, jistě by to byla také talentovaná a výjimečná osobnost, její národní identita je s ní však spjata natolik, že jí i k vysoké popularitě velmi pomohla. Björk v posledních letech migruje jako pták a pravidelně žije půl roku v Reykjavíku a další polovinu roku v New Yorku. Pro umělce se tohle musí zdát jako ideální kombinace.

Foto Björk k albu Black And White Sunshine
Björk Guðmundsdóttir

Když Björk na albu Utopia v jedné z destinací pracovala, neměla nějaký velký nápad nebo koncept, jak by nové album mělo znít. “Mé skladatelství je z 80% složeno ze sezení za laptopem,” prozrazovala Björk pro The Guardian. Björk pracuje na svých písních celé týdny. K tomu jí pomáhají producenti, hudebníci, různí editoři; následuje proces sestavování aranží, nahrávání, mastering, editace… Jen mixem alba, o který se postarala sama Björk, trval tři měsíce. Za těmi různorodými zvuky na albech Björk je zkrátka neuvěřitelně mnoho práce.

Magická pouť s tíživou elektronikou, harfami a flétnami

Utopia není oslovou, je jakousi magickou poutí. Někdy trochu děsivou, někdy překrásnou, většinou však udivující.

Poslední album Björk 2015 Vulnicura bylo obzvláště smutné a temné, Björk se rozváděla s manželem a bylo to v hudbě často vídané, ovšem v podání Björk jako vždycky jiné, porozvodové album. Jednu z nejvýraznějších písní na albu — “Black Lake” –, označila Björk za nejsmutnější píseň, kterou kdy napsala. Utopia mělo být proto album více pozitivnější. Na posledním koncertě turné k minulému albu všichni plakali a sdělovali si své smutné příběhy zlomených srdcí, zatímco Björk a Alejandro Ghersi — venezuelský skladatel a producent elektronické hudby, který je znám jako Arca — v backstagi bouchali šampaňské a oslovovali.

Arca mu dodává temnotu, Björk tajemnost a navzájem se doplňují jako jin a jang.

Utopia ale není rozhodně žádné radostné juchání. Arca dostal na novém albu ještě větší prostor, než na tom minulém a výrazně přispěl i po tvůrčí stránce. Kdo ho zná, ví, jak jsou jeho elektronické zvuky tíživé a temné. Utopia není oslovou, je jakousi magickou poutí. Někdy trochu děsivou, někdy překrásnou, většinou však udivující. Nejlépe by se dalo Utopia popsat jako cesta skrze kouzelný les. Arca mu dodává temnotu, Björk tajemnost a navzájem se doplňují jako jin a jang. Onen magický prvek pak tvoří nástroje jako harfa a islandská skupina dvanácti hráčů na flétnu. Kromě těchto nástrojů však slyšíme často i přírodní zvuky jako švitoření zpěvných ptáků.

Björk svým hlasem album občas vede, často ale naopak ustoupí a nechá ho splynout o ostatními, takže se stane vlastně jedním z nástrojů.

Za přímou odpověď na píseň “Black Lake” lze považovat velkolepou desetiminutovou “Body Memory” s flétnisty, symfonickým orchestrem a šedesátičlenným pěveckým sborem Hamrahlíðarkórinn. Björk v šesti slokách hovoří o šesti různých záležitostech jejího života. Jsou zde části o životě na venkově, osudu, o lásce, sexu, životě ve velkoměstě a poslední verš pojednává o boji o opatrovnictví s jejím bývalým manželem.

Utopický ostrov po nukleární katastrofě… s párem hudebních „nerdů“

Pro Björk znamená album Utopia také ostrov, který změnil své přirozené přírodní podmínky a stal se nějakým prapodivným místem plných mutantíků, jakým byla slavná tříoká ryba ze Simpsonů. V albu je tedy jistý ekologický význam, není ale zdaleka jediným. Můžeme však mluvit o tom, že ústředním tématem je jakési přežití v dnešním světě a pokoušení se nalézt to lepší na něm, i když to ne vždy je úplně lehké.

Na písni “​Tabula Rasa”, jejíž název znamená v češtině obdobu přirovnání nepopsaný list. Björk v písni lituje toho, že na mladou generaci naložila takové břímě smutku a melancholických emocí.

„Clean plate: Not repeating the fuckups of the fathers,“

zpívá Björk v písni.

Album je ale především o mezilidských vztazích v moderní době. Björk po rozvodu vlastně měla možnost vyzkoušet, jaké je to být v dnešní době single a mohla zjistit, jak se v dnešní době lidé seznamují. Toto téma se řeší v písni “Blissing Me”. Zjistí, že překvapivě se zase tolik neliší. Předměty jejich zájmů jsou stejné, jen způsoby interakce změnily technologie.

“Blissing Me” se tématem vrací k její písni “Headphones” z alba Post vydaného před více než 20 lety. “Dva hudební ‚nerdy‘ zachvátila posedlost,” zpívá Björk ve stylu “Headphones”, ale následně zpívá o posílání MP3 souborů.

Björk také popsala album jako album o Tinderu. To bylo něco překvapivého a něco, co bychom možná čekali od Tove Lo nebo Charli XCX. Björk ale poukazovala na tuhle aplikaci sloužící k seznamování právě ve smyslu toho, jak technologie změnily mezilidské vztahy. Téma sexu jsou na albu poměrně častá a Björk svou sexualitu řeší kromě “Body Memory” také třeba na úvodní “Arisen My Senses” s řádkami jako:

“Legs a little open once again.”

Dalším důvodem, proč takhle album popsala je, že Islandská zpěvačka je navíc i fanynkou nových technologií a tak bude nové album možno kupit i za kryptoměnu bitcoin.

Nežereme Björk už úplně všechno, co nám naservíruje pod nos?

V “Sue Me” se Björk ještě vrátí k nepříjemnému rozvodu s americkým sochařem a fotografem Matthewem Barneym a ke sporům o rodičovství jejich dcery. Björk si nebere servítky a zpívá o tom, že doufá, že se jeho narcistické vlastnosti neobsáhly do DNA jejich dcery. V lehce anti-mužském tónu pokračuje i na písni “Future Forever”, kde jsou jasně znatelné vlivy anglické transgender umělkyně ANOHNI, která na albu taky spolupracovala.

K dalším zajímavým momentům patří “Features Creatures”, která zní jako zhudebněné vyvolávání duchů, když Björk zpívá neúplně komfortní zážitek o náhodném cizinci, kterého potkávala (patrně zážitek z malého Reykjavíku) který vypadal jako její manžel, nechovala k němu ale takové negativní pocity a zpívá o nepříjemném zjištění, že se do tohoto cizince skoro zamilovala. Skladby jako “Losss” jsou Björk v tom nejlepším. Její hlas střídavě pohlcuje hudba okolo a je úžasné poslouchat, jak s ním umí pracovat jako s nástrojem, temné a špinavé elektronické zvuky Arcy kontrastují s nebesky čistými a úžasně lehkými flétnami a harfou.

Skoro hodina a čtvrt posluchače však trochu zahltí. Jednou z největších nevýhod alba je paradoxně samotná Björk ve své plné přirozenosti a v maximálním soustředění. Někdy to působí, jakoby se o posluchače vůbec nestarala. Je ponořena maximálně do své práce a do svých autobiografických textů. Ačkoliv se Björk snaží o nějaké větší sdělení, vše se nakonec točí okolo ní. Z výroku “Tinder album” nakonec vylezlo, že se jedná vlastně o fázi ve zpěvaččině životě, stejně jako když v rozhovorech tvrdila, že důležité téma je životní prostředí a ekologie, samozřejmě nechyběla narážka na Trumpa. Nakonec ale přiznala, že onen utopický ostrov je vlastně metonýmií k jejímu porozvodovému životu.

Kromě toho, že je album po hudební stránce velice propracované, originální, má magickou atmosféru a nezapadá do obvyklých škatulek, není však možné se zbavit podezření, že nás zpěvačka s tak uznávaným statusem občas vodí za nos. Dostáváme se k samotnému problému umění. Je větší umění krásně portrét, který se stoicky drží těch nejstálejších hranic reality, vypadá jako živý a je naprosto úchvatně a přesně propravocán a nebo jsou hezčí chaotické abstraktní obrazy, které jsou vyjádřením autorových pocitů?

Problém s druhou částí umění je ten, když umělec v rozhovoru o svém dílu přizná: “Často si ze sebe jen dělám legraci. Lidi to ale nechápou.”

Není tento výrok Björk důkazem, že jí lidi vlastně sežerou všechno, co jím naservíruje pod nos? Že z nás Björk vlastně nechtěně dělá idioty? Neznamená to, že už to občas není umění, ale prostě série náhodných postupů nebo omylů? Za mimořádně propracovanou hudební složku bych byl ochoten dát ruku do ohně, v občas neohrabaných textech, které se většinou záměrně nerýmují, je to občas poznat. Jakmile se totiž raritně rýmují, vzniknou z toho nepříliš moudré rýmy, za které by se jinak hudební smetánka ostatním posmívala.

Björk – Utopia

Vydáno: 24. 11. 2017
Délka: 01:11:38
Žánr: Art Pop, Experimentální hudba, Electro Folk
Rozhodně musíte slyšet: 3. The Gate, 4. Utopia, 6. Features Creatures, 8. Losss, 9. Sue Me

Hodnocení
Celkové hodnocení:

ŽÁDNÉ KOMENTÁŘE

Komentář