Arcade Fire – Everything Now

Arcade Fire – Everything Now

od -

Recenze | Novinky: Arcade Fire se na Everything Now snažili dokázat, že nejsou suchaři

Před vydáním svého pátého alba si montrealští Arcade Fire v rámci jeho propagace nechali vytvořit falešné stránky Stereoyum, jenž měly být parodií na internetový hudební web Stereogum a vydali na něm vlastní satirickou recenzi na své nadcházející album Everything Now. “Možná je to trochu předčasné (vzhledem k tomu, že jsme album ještě ani neslyšeli), ale předpovídáme, že je pravděpodobné umístění alba v našem seznamu nejlepších alb tohoto roku, a to konkrétně někde blízko ‘Pure Comedy’ od Father Johna Mistyho, pravděpodobně někde mezi číslem 8 a číslem 14,” píší Arcade Fire, jakožto recenzent s nadsázkou. Jak daleko jsou od pravdy?

“Připomíná vám to, jak už to bývá v nezávislém rocku tradiční, léta která jste nezažili a místa, která jste nenavštívili.”

První vydaný singl “Everything Now” je trochu černou ovcí alba. Fanoušky připravil svým razantním přístupem na to, že tentokrát je třeba čekat od Arcade Fire všechno možné. S trochou přehánění by se dalo říct, že singl zní, jako kdyby nahráli píseň spolu s legendární skupinou ABBA v dobách největší slávy. Ale je to (možná kupodivu) skvěle poslouchatelná píseň, která drží pohromadě a přitom se prezentuje dynamickým a osvěžujícím způsobem. Ještě výše laťku frajerské ztřeštěnosti posune “Signs of Life”. Win Butler zpívá: “Looking for signs of life / Looking for signs every night / But there’s no signs of life / So we do it again,” a připomíná vám to, jak už to bývá v nezávislém rocku tradiční, léta která jste nezažili a místa, která jste nenavštívili. Atmosféra sedmdesátých let a začátků osmdesátých je tady obzvláště znatelná.

Foto Arcade Fire k albu Everything Now
Arcade Fire 2017.Zleva: Will Butler, Jeremy Gara, Richard Reed Parry, Régine Chassagne, Tim Kingsbury, Win Butler (foto: Arcadefiretube.com)

“Signs Of Life” by mohl být perfektní soundtrack pro detektivní komedii ze sedmdesátých let s hlavními hrdiny v hnědém saku, červeno-černou pruhovanou kravatou, pilotkami a pořádně hustým knírem. V písni se objevují témata sci-fi, narážející na marné hledání smyslu života a nějakého pevného bodu skrze nezávazný sex. Ještě dále v napodobování dřívějších dob, a to tentokrát syntezátorového popu osmdesátýh let, šli Arcade Fire na následující “Creature Comfort”. V písni jsou slyšet výrazné inspirace stylem a zvukem skupin jako New Order a The Cure. Arcade Fire odpálí skvlělý refrén:

God make me famous, if you can’t, just make it painless,

horší už to je s podivnými rýmy ve sloce, kde se zpívá: “She dreams about dying all the time, she told me she came so close, filled up the bathtub and put on our first record.” Inu, Butler asi nebyl v nejlepší formě, když s těmito slovy o sebevražedném snění při jejich albu The Funeral, přišel. Je to jeden z těch případů, kdy se ptáte, co jsou tohle vlastně za lidi a jestli náhodou nejsou z nějaké jiné planety.  Kdy se vám zdá, že kapela, či její frontman který je autorem textů, má o sobě tak vysoké mínění, že si myslí, že můžou přijít s čímkoliv a fanoušci to budou brát jako nečekanou, geniální uměleckou vložku. To je ostatně často uváděno jako problém nejen Arcade Fire, ale mnoha dalších odrostlých nezávislých kapel, které si vytvořili v branži nějaké jméno. Na Everything Now naštěstí nabubřelé umělecké ego není tak znatelné, což je výrazným důvodem, proč je v konečném součtu toto album velmi slušné.

Nejslabší, ale nejzábavnější album Arcade Fire

Další výraznou skladbou je šestka “Chemisty”. Ta ukazuje, jak moc šla kapela naproti hravosti, jak nechtěla, aby album znělo jako album určené hipsterským sucharům. Znovu s trochou nadsázky se dá říct, že píseň zní, hlavně ve sloce, jako píseň amerického country zpěváka šedesátých let Jimmyho Deana. Refrén v tanečním rytmu, kterým projíždí zkreslená kytara, bychom zase čekali hrát z rádia v devadesátých letech hned vedle “Narcotic” od Liquida a “Tubthumping” Chumbawamby. Následují indie výstřelky — píseň Infinite Content a Infinite_Content (ne, neupsali jsme se). Opět je těžké říct, zda to má nějaký hluboký skrytý význam, či to vymyslela Butlerova parta úplnou náhodou, když to přehnala ve zkušebně s pitím. Naštěstí o tom dlouze nemusíte přemýšlet, protože následuje výborná píseň “Electric Blue”, která znovu přivede zpět to absolutně nejlepší z osmdesátých let a dodá tomu něco (i když popravdě tentokráte ne příliš mnoho) nového. Chytlavost a melodičnost mají opět hody na “Put You Money On Me”, písni o penězích a o tom, jak mění lidi a vztahy mezi nimi.

“…vytvořili nový různorodý a zábavný zvuk, který uvolnil zátku z jejich napěchované nádoby vlastní důležitosti a možná i trochu pozérství, které si vytvořili díky úspěchu alb Funeral a The Arcade Fire.”

Písně, které zde nejsou zmíněny slouží jako taková důstojná, méně výrazná vyrovnávací síla, která kompenzuje občas dost extravagantní melodie a “pošahané” Butlerovy textařské chvilky. Třeba “We Don’t Deserve Love” jakoby z oka vypadla nějaké písni od “našich” tuzemských Zrní. Jsou to takové momenty, díky kterým si nemusí hipsteři, jenž tvoří takových dobrých 90% fanoušků Arcade Fire, vytrhávat své dřevorubecké plnovousy a rozbíjet své brýle s falešnými dioptriemi. Je tak dosaženo nějaké rovnováhy, která by měla zajistit, že album fanoušci přijmou. Vůbec ovšem ne dokonale, jelikož se hipsteři zachovali jako hysterky a jedni dávali v různých hodnoceních na internetu, když už jsme u těch procent,  na Metacritic  100%, druzí zase 20%. Podobně tomu bylo i s hudebními novináři (možná protože většina z nich jsou taky hipsteři) a jejich recenzemi, v jejichž hodnotícím spektru chybělo pouze 0%, jinak bylo hodnocení rozprostřené po celé své stupnici.

“Album má spoustu momentů, o kterých přemýšlíte se skepsí, skoro si až ťukáte na čelo, má taky ale plno momentů které prostě ohromně baví — a to víc, než kdyby to zahráli kluci a Régine Chessane na jistotu.”

Album je šílené a potrhlé. Jestli to je dobře, o tom už si musíte rozhodnout sami. Arcade Fire pod vedením producentů Geoffa Barrowa (člen a producent Portishead) a Steva Mackeyho (producent Pulp, M.I.A., Florence + the Machine) vytvořili nový různorodý a zábavný zvuk, který uvolnil zátku z jejich napěchované nádoby vlastní důležitosti a možná i trochu pozérství, které si vytvořili díky úspěchu alb Funeral a The Arcade Fire. Album má spoustu momentů, o kterých přemýšlíte se skepsí a ťukáte si na čelo, má taky ale plno momentů které prostě ohromně baví a to víc, než kdyby to zahráli kluci a Régine Chessane na jistotu.

Arcade Fire Everything Now

Vydáno: 30. 7. 2017
Délka: 47:11
Žánr:
Alternative/Indie Rock, Indie Rock, Dance-Rock
Rozhodně musíte slyšet: 3. Signs of Life, 6. Chemistry, 9. Electric Blue, 11. Put Your Money On Me

ŽÁDNÉ KOMENTÁŘE

Komentář