Velká reportáž z největšího českého turné: Pankáči, děti, babičky, všichni šli v...

Velká reportáž z největšího českého turné: Pankáči, děti, babičky, všichni šli v Ostravě na Kabát

od -
0
Kabát turné 2017
Kabát turné 2017

Kabát pokračoval ve čtvrtek 9.11. v Ostravě své Turné 2017. Jedou turné znovu po dvou letech — stejně jako u minulého alba Banditi di Praga —, kdy bylo druhé turné s big bandem více netradiční. Nyní bylo dostatečným důvodem pro vyhlášení turné to, že si fanoušci mohli už dostatečně naposlouchat a zažít nové písně z alba Do pekla/do nebe. Na minulém venkovním turné, které začalo jen pár dní po vydání alba, totiž mnoho z nich ještě tápalo a nové písně neznalo. Nakonec to byl tradiční koncert Kabátů se všemi jeho mínusy a plusy. A s pódiem uprostřed haly.

Asi by se těžko hledala událost, která by přilákala takové množství různorodých lidí. Pětileté poskakující děti na schodech, dokonale upravení puberťáci jako z klipu Adama Mišika, pařící mámy, dlouhovlasí týpci v zašlé “džísce”, uznale pokyvující dědové s brýlemi… Publikum bychom mohli taky demograficky rozdělit na dělníky, účetní, vysokoškoláky. Takhle bychom mohli pokračovat. Kdo dokáže dát dohromady takové různorodé typy lidí a v takovém počtu? U nás možná tak hokej, občas fotbal nebo tenis, zahraniční hudební legendy jako Paul McCartney. No přišli bychom asi na více věcí, moc toho ale nebude.

Hudební žurnalisté se odjakživa ptají, co je na Kabátech tak skvělého, že baví tolik různorodých lidí. Stačí jednou navštítvit koncert Kabátů. Na tom letošním ostravském ty indície k rozluštění této velké hudební záhady, byly obzvláště snadno nalezitelné. Rozuzlení nebude překvapivé. Jedním slovem by se to to dalo vystihnout názvem jejich velkého a průlomové hitu, který je dostal do velkých hal: pohoda. To je sice slovo, o kterém máme každý z nás trochu jiné představy, Kabát ale dokázal do slova pohoda nějakým způsobem vecpat to, co si pod tímto slovem představuje velká část obyvatel této země. Je to především celkový nadhled nad světem a nad všemi problémy, které přináší.

Kabát turné 2017
Kabát turné 2017

Místy překvapivě filozofický, hlavně ale nestranný koncert Kabátů

Kabát má nadhled prostě úplně nad vším: zatímco mnoho metalových kapel vytváří celá postapokalyptická alba, Kabát se z případné globální katastrofy ještě raduje a zvolává: “Až skončej tyhle pohromy, tak hurá zpátky na stromy.” To, že jsme jedna z nejvíce ateistických zemí světa, komentují Kabáti výkřiky “Go Satane Go! Jak pískneš, tak tancujou,” smrt se řešila hned dvakrát: jednou písní o hvězdném hudbením nebi “Kávu si osladil”, a podruhé veselou písní o dědictví “Teta”. Současné protievropské nálady v českých zemích zase dokážou Kabáti vyjádřit přirovnáním Evropské unie k hospodské sešlosti.

Dokonce i když vám shoří dům, je to podle Kabátu ohromná legrace, stejně jako když jste alkoholikem, který je na tom špatně, že si musí nechat předepisovat alkohol od doktora a svou společenskou frustraci řeší dalším pitím.

Kabát je takový středobod. Když se všechno hroutí, kazí a zdá se, že svět už šílenější být nemůže, je tady vždycky Kabát, aby nám řekl, že se vlastně vůbec nic neděje a že je to všechno jenom děsná prdel…

Pokud se nenecháte zmýlit typickými Vojtkovými kolotočářskými proslovy a myšlenkovými mapami mezi písněmi, koncert Kabátů může být až překvapivě filozofický, zvlášť když se jednou kruhové obrazovky nad pódiem, které se do sebe v průběhu koncertu vysunovaly a zase zasunovaly, proměnily v dlouhé parte s černohumornými nápisy a nebo směrem dolů začaly padat vlajky a poté hvězdy Evropské unie.

Kabát je takový středobod. Když se všechno hroutí, kazí a zdá se, že svět už šílenější být nemůže, je tady vždycky Kabát, aby nám řekl, že se vlastně vůbec nic neděje a že je to všechno jenom děsná prdel, na které stejně ani moc nezáleží. Kabát se nadsázky nezbaví ani když už to působí, že by přece jen mohl být vážný jako v písních “Kdoví jestli” nebo “Houby magický”.

Kabát turné 2017 - Josef Vojtek
Kabát turné 2017 – Josef Vojtek

Ačkoliv je píseň “Houby magický” až dojímavá a romantická (kdoby to od Kabátu fotící v roce 1991 obal alba u vepřína čekal), Milan Špalek v něm refrén a název postavil na myšlence hledání psychotropních hub. V “Kdoví jestli” dokáže převést slova hospodského chytráka, které si lze lehce představit, jakože je říká někdo z hodně špatnou artikulací a někdy hodně po půlnoci: “ÁÁÁÁééééé, kdo ví jak to všecko jééé. Jéé podívej měsíc. Kdoví, jestli ti amící tam vůbec doletěli…” Kabát si ale taky umí rýpnout do politiků a přitom zůstat nestranným a tak je ve stejné písni přirovnání “V týhle zemi na prameni panák dutej,” které lze aplikovat prakticky na jakéhokoliv vrcholného politika v České republice (byť bylo nejpravděpodobněji adresováno tehdejšímu prezidentovi Klausovi).

A to je další důvod, proč Kabáti přilákají tolik lidí. Na koncert Tomáše Kluse asi nepřijdou fanoušci Ortelu a naopak, na koncertě Kabátů se ale dějí věci občas těžko uvěřitelné, a tak spolu skáčou obě skupiny fanoušků. Nad tím, co Kabát ve svých textech sděluje můžete mávat rukou, koulet očima a vrážet si dlaň do čela, ale díky jejich typickému nadhledu s nimi jen těžko můžete nesouhlasit.

Klasické předkoncertové taškařice

Kabáti začali o pár minut později, bylo to však kvůli tomu, že mnoho diváků (i kvůli dopravním zácpám všude kolem Ostravar arény), ještě nebylo na svých místech a z částí i protože ještě bloudili po Ostravar Aréně a cpali se do špatných sektorů, což jeden starší člen pořadatelské služby u sektoru na stání už nevydržel a hlasitě si ulevil slovy: “Proč se ti lidi tady ku**a pořád cpou s lístkama na stání, když to tu mají napsané?” To ještě před vstupem prováděla osobní prohlídku veselá, otylá slečna, která s příchozími vtipkovala a když si jeden z příchozích mužů rozepínal bundu, vyprskla smíchy: “To se vám tak líbím nebo co? Nemusíte se rozepínat…” Z bočního vchodu se procházelo pouze přes dva turnikety, takže se chvíli stálo, to je ale samozřejmě chybou haly, nikoliv pořadatelů.

Kabát turné 2017 - Milan Špalek
Kabát turné 2017 – Milan Špalek

Další z vtipných situací nastala už na samotné ploše před pódiem: někteří z diváků zažili své poprvé s pódiem uprostřed a pár z nich bolo také zmatených. Když do sekce na stání pár minut před zahájením koncertu vtrhly dvě natěšené ženy středního věku oblečené v rockerském oblečení (nebo spíše v tom, o čem si myslely, že tak vypadá), jedna z nich hlasitě zvolala: “Jéééé, to je už tady, podívej, ale musíme jít úplně dopředu. Kterým směrem je stage?” načež se mladík, kolem kterého náhodou procházely prásknul pravačkou do čela a odpověděl jím: “Ty vole, tak když je pódium uprostřed, tak je asi pódium všemi směry, ne…”

Podobné vtipné situace ale jen dokreslovaly celkovou pohodovou atmosféru koncertu. Méně vtipné bylo, když se začal v polovině koncertu prodírat směrem od míst k sezení směrem k rampě s handicapovanými nějaký agresivní hlupák, který vrážel do všech, včetně dětí na schodech, za což si vysloužil pár nehezkých ostravských nadávek a oplácených postrčení. Je to ale koncert rockové kapely, podobní provokatéři se najdou vždycky a je s tím nutné počítat, protože pořadatelská služba nemůže vidět vše.

Funguje to líp než namazaný stroj

Popravdě — kdyby dnešní Kabát viděla stejná kapela z dob přelomu 80. a 90. let, kdy ještě jezdila hlavně po Sokolovnách v Severních Čechách, možná by přímo vyprskla smíchy. Z nespoutaných sprostých rockerů, skoro trash metalistů, ze kterých sršel hodně přisprostlý humor a revolta proti všemu možnému, se stali protagonisté velké firmy, která po koncertě hlásá reklamy na svůj energetický drink Šaman, prodává speciální (a ne zrovna levné) kelímky k pivu a která běží přesně jako hodinky. A to doslova.

S trochou přehánění by se dalo říct, že pokud jste v posledních 10 letech byli alespoň na jednom koncertě Kabátů, byli jste na všech. Tak jednoduché to ale zase není.

Celé show Kabátů jsou totiž už od dob, kdy se přesunuli do hokejových arén a na fotbalové stadiony, synchronizovány na tzv. timecode. Jakmile je timecode na začátku spuštěn, není prostor na žádné improvizace, nečekané části, ani neplánované mezery. I proto zní Kabát na koncertech už posledních několik let velice podobně. S trochou přehánění by se dalo říct, že pokud jste v posledních 10 letech byli alespoň na jednom koncertě Kabátů, byli jste na všech. Tak jednoduché to ale zase není.

Kabát turné 2017 - pódium při písni "Houby Magický"
Kabát turné 2017 – pódium při písni „Houby Magický“

Kabát přivezl do Ostravy i dva hosty z nového alba, kteří tady byli sice už na venkovním turné, je to ale stejně u Kabátů pořád nezvyklá věc. “Valkýru” odehrála violoncellistka Alice Kodýtková, která do rockové show přinesla více důstojnosti a něžnosti, potetovaný hráč na kontrabas Rafan naopak v písni “Myslivecký pes” pobíhal po pódiu a připomínal skutečné zosobnění své zvířecí přezdívky.

Kabát se při každém dalším tour samozřejmě snaží pilovat zvuk. Ten byl — alespoň tedy dole — ze začátku příliš přebuzený, dostávalo se mu nežádoucího zkreslení a Vojtkovi ze začátku místy ani nebylo moc dobře rozumět. Postupně se to zlepšovalo, jak zvukař zřejmě reagoval na jiné akustické podmínky v zaplněné hale, oproti hale prázdné. Při zajímavě znějících basách v písních “Burlaci” a “Valkýra” tak už tím správným způsobem vibrovaly nejen nohavice, ale i ušní bubínky. Celkový zvuk byl řízný, hutný a zároveň velice dynamický.

Kterým směrem je stage? Všemi směry

Největší změnou oproti jiným koncertům ale bylo samozřejmě to, že Kabáti postavili pódium doprostřed haly. To udělali už po třetí — poprvé v roce 2002 při turné Suma Sumárum — a podruhé v roce 2011 (Banditi di Praga). Kabáti tentokrát postavili show hlavně na světlech podpořených spíše decentními vizualizacemi. Pyrotechniku použili jen jednou a v písni “Houby Magický” se pak proměnilo pódium v jednu velkou kruhovou prskavku.

Ze zahraničních kapel tento typ pódia často využívá Metallica (i při aktuálním turné), U2 nebo Muse. Pokud má něco pódium uprostřed dokázat, pak zapojit do hry úplně všechny diváky. S turné 2013, kdy bylo ve stejné hale postaveno pódium klasickým způsobem, je to docela těžké srovnávat vzhledem k tomu, že mnoho diváků bylo docela překvapeno netradičními aranžemi písní zahraných s big bandem, ke konci letošního koncertu se ale Kabátům povedlo probudit i diváky na sedadlech a atmosféra se zdála být celkově o něco lepší. Konečně.

Kabát turné 2017
Kabát turné 2017

Diváci totiž první polovinu koncertu proseděli, před písní “Shořel náš dům” ale nastalo typické burcování už vcelku rozehřátého publika, které se postupně začalo přidávat do hry. “Jak napočítám do tří, tak všichni co sedí vstanou. Kdo bude sedět, tak těm stáhne Hurvajs (bubeník Kabátu, pozn red.) trenky.“ Osvětlené publikum na všech částech Ostravar arény zareagovalo masivní vlnou zvednutých rukou. Při vrcholu koncertu už stála a nebo se alespoň na sedadlech vlnila, nebo držela za ramena alespoň polovina sedících diváků. Ideální by bylo, kdyby to takhle bylo od začátku, ono těch míst na stání vzhledem k velikosti pódia nebylo přece jen zase tolik a celková atmosféra závisela ve velkém právě na lidech sedících.

“Denně ožralej, denně ožralej…” co to jsme vůbec za lidi?

Vzhledem k různorodému složení publika, se ale místy skoro divadelní atmosféra asi dala čekat. Alespoň tedy diváci na stání se všichni do jednoho — ať se jim to líbilo nebo ne — stali součástí “kotle” a mnoho lidí, kteří by jinak jen tak postávali někde vzadu s kelímkem v ruce, nakonec přece jen povolili a zvedli ruce nad hlavu. Když jsem se podíval za sebe a taky nahoru na tribuny a viděl jsem ty tisíce lidí, jak zpívají obvyklou závěrečnou píseň Kabátů: “Denně ožralej, denně ožralej / mám velikej pupek, smrdím a jsem špinavej,” zeptal jsem se sám sebe, co jsme to vlastně za lidi a co jsme to vlastně za národ, ve kterém si přijde 12 a půl tisíce lidí všech věkových kategorií, zahulákat takovouhle buranskou hymnu alkoholiků.

Kabát turné 2017
Kabát turné 2017

Pokud však máte představu o tom, jaké nechutné skandály se dějí v tom, co někteří považují za lepší umění (viz. současná aféra okolo sexuálního harašení v Hollywoodu), zjistíte, že i když už v některých písních Kabátů (“Pohoda”, “Moderní Děvče”) není ani ta skrytá chytrost jako jindy a zbyde jen buranství, podobný výplach mozku občas může mít i blahodárné účinky.

Škoda jen, že Kabát v té své strojové přesnosti a někdy až přemíře profesionality ztrácí energii. Je to součást nějakého vývoje, který lze jen těžko zastavit. Až však přijedou za dva roky do Ostravy zase (už se tak nějak všobecně předpokládá, že opět dodrží pravidelný interval), mohli by těch změn udělat více. Obměnit písně které hrají nebo přijít na jiný způsob, jak je zahrát, aby nezněly skoro totožně jako z CD — jak se to povedlo minule v této aréně s big bandem.

Já vím, že oni to dělat nemusí, protože lidi přijdou zase. Kabát se letos představil v překvapivě dobré formě — Vojtek zpíval skvěle, Špalek a Krulich dokonce i vypadali nejvíce fit za posledních 10 let — Kabát se ale taky stal hodně pohodlným, hraje své písně pořád stejně a nedává do všeho takové nasazení. To ostatně vzhledem k jejich nátuře není moc překvapivé, díky tomu však Kabát naživo není tím, co by vám úžasem otevřelo čelisti a co by bylo zážitkem do konce života.

Na Vánoce je si tedy třeba přát, ať minimálně Kabát příště přiveze více takových písní z posledního alba jako “Houby Magický”, “Western Boogie” nebo “Valkýra”, které povýšily koncert o třídu výše. Třeba pak uzná zase o něco více lidí: “Nebylo to zase tak na hovno,” což bylo zhodnocení koncertu jednoho mladého, respekt budícího pankáče s alespoň dvaceticenťákovým čírem, který se na koncert taky dostavil. Stejně jako hned nato vycházející spokojený dědeček s babičkou, držící za ruku jejich malou vnučku.

KABÁT turné 2017

Místo: Ostrava, Ostravar Aréna
Návštěva: asi 12 500 tisíce diváků
Předkapela:

Největší (příjemné) překvapení: Už mám za sebou několik koncertů Kabátů a věděl jsem dost dobře do čeho jdu, proto mě příjemně překvapily snad “jen” nové písně — jak dobře zní naživo a jak celkově koncert vylepšily. Dokonce i “Brousíme nože”, kterou považuji za jednu z nejhorších písní Kabátů vůbec, zněla jakožto hokejová hymna monstrózně a stojící část publika si díky ní vzpomněla, že pár centimetrů pod nimi je vlastně led a běžně se v téhle hale fandí hokejistům. Asi už jsem taky pozapomněl, jací jsou to vlastně skvělí vokalisté. A nejen Vojtek a Špalek, ale i zbytek kapely.

Největší zklamání: To, že za celý koncert nepřišel jediný moment jakéhokoliv překvapení. Každý další koncert Kabátů je jako připomínka toho minulého aktualizována o několik drobností. Pokud jedou znovu turné ke stejnému albu, platí to dvojnásob. Kabát vylezl v poslední době několikrát z komfortní zóny — big band, účinkování na Hrady.cz, klubový koncert — teď se do ní zase zachumlal. Lidi tak dostali to, za co si zaplatili, nic víc ale ne.

Nejlepší momenty: Trojice nových písní „Valkýra“, „Houby magický“, „Western Boogie“;  ze starších“Teta“ (z Ostravy), „Šaman“ a „Burlaci“; když diváci rozsvítili telefony a zapalovačemi nad hlavou při „Starej Bar“ a konečně se probudili na „Shořel náš dům“.

Hodnocení: 3.5/5.0

Setlist:

  1. Intro: Corrida Intro
  2. V pekle sudy válej
  3. Banditi di Praga
  4. Na sever
  5. Pohromy
  6. Do Bolívie na banány
  7. Go satane go
  8. Kávu si osladil (pro Frantu)
  9. Bum bum tequilla
  10. Úsměv pana Lloyda
  11. Starej bar
  12. Teta
  13. Valkýra
    (s Alice Kodýtková na cello)
  14. Virtuóz
  15. Dole v dole
  16. Houby magický
  17. Western boogie
  18. Myslivecký ples
    (s Rafan na kontrabass)
  19. Šaman
  20. Restaurace pana Kalvody
  21. Burlaci
  22. Malá dáma
  23. Shořel náš dům
  24. Žízeň
  25. Kdoví jestli

    Přídavky:

  26. Brousíme nože
  27. Pohoda
  28. Moderní děvče
  29. Outro: Schody

Fotogalerie:

 

ŽÁDNÉ KOMENTÁŘE

Komentář