NÁZOR: 5 důvodů, proč je hudební bojkot Izraele naprostý nesmysl

NÁZOR: 5 důvodů, proč je hudební bojkot Izraele naprostý nesmysl

od -

V obodbí Vánoc proběhla tiskem zpráva, že novozélandská zpěvačka Lorde zrušila z politických důvodů koncert v Izraeli. Přidala se tak k dlouholetým zastáncům (nejen) kulturního bojkotu Izraele a hnutí BDS Brianu Enovi a Rogeru Watersovi. Tito dva nejhlasitější podporovatelé bojkotu se snažili od koncertu v této blízkovýchodní zemi odradit také mnoho dalších umělců a jejich naléhání udolali třeba Thom Yorke z Radiohead a nebo Nick Cave, kteří se Izraele zastávají. A dobře dělají!

1. Hudba není politická zbraň

Ať už jsou vaše postoje v izraelsko-palestinském konfliktu jakékoliv, neměli byste zapomínat, že hudba nemá sloužit jako politická zbraň, která přidělává lidem potíže a rozeštvává lidi proti sobě. Možná to bude znít jako klišé, ale co jiného je smyslem hudby než to, aby pomocí ní mohli lidé upustit páru, uvolnili se, přenesli se do tak trochu jiného světa odděleného od oksobních problémů a taky co jiného je smyslem hudby než to, aby hudba spojovala lidi? Hudební bojkot Izraele představuje přesný opak samotné podstaty hudby.

2. Nakonec to jsou obyčejní lidé, kteří trpí

Tohle je asi vůbec nejzávažnější důvod, kteří přispěl k tomu, proč tento článěk vůbec vznikl. Pokud Izrael a nebo Palestina udělá nějaký krok, který bude stát tu druhou stranu lidské životy, budou zde zranění a nebo psychické újmy, budou za těmi rozhodnutími stát hlavně politici, nikoliv samotní lidé. Ani pokud bychom se bavili o civilním terorismu, není možné tento strašný jev vztahovat na celou společnost a řídit se principem kolektivní viny.

Jsem přesvědčen, že většina obyvatel Izraele i Palestiny by si přála prostě klid pro svůj život. Norská organizace Fafo Research Foundation ve svém průzkumu z roku 2010 zjístila, že 73% Palestinců si přeje zahájit mírové jednání s Izraelem. Bohužel palestinští představitelé byli vždycky proti jakémukoliv kompromisu. A to se to pak těžko jedná.

3. Izrael může být jen těžko viděn v konfliktu jako „ten špatný“

Následující část textu již může být kontroverzní a nikoliv politicky nestranná, je každopádně založena na faktech a historických událostech.

Pojďme nejdříve ještě zpátky k běžným lidem a nikoliv k politikům. Podle průzkumů Tami Steinmetz Center for Peace Research (TSC), Tel Aviv University a Palestinian Center for Policy and Survey Research (PSR) si přeje 53% Izraelců a 52% Palestinců, aby existovaly 2 státy, které spolu budou vycházet. Dokonce ani když se podíváme na Izraelskou vládu a na historii jejich kroků, těžko z toho může vyjít Izrael jako ta špatná strana. Izraelská vláda nabídla palestinské vládě řešení dvojitého státu hned pětkrát.

Už v roce 1936 nabídli Britové okolo 80% území pro vznik samostatného arabského státu. Židé toto řešení přijali, Arabové nikoliv. Situace se pak opakovala o 11 let později.

V roce 1967 pak proběhla Šestidenní válka, po které Izraelcům zůstalo území, které je dnes známo jako Pásmo Gazy, stejně jako východní území počínající Jeruzalémaem a končíčí hranicí Jordánu. Izraelská vláda se v té době chtěla dohodnout, jak s tímto územím naloží. Jedna část ho chtěla vrátit Jordánu a Egyptu, druhá chtěla, aby území připadlo Arabům a ti si mohli vytvořit svůj palestinský stát. Vyústilo to bohužel v odmítnutí, vyhlášení netolerance Izraele a v další válku, kterou rozpoutala arabská část.

Bohužel, mladí lidé ze západního světa jsou vtaženi naplno do anti-izraelské masírovací kampaně, kterou vedou média, školy a právě umělci včetně Lorde.

Teď se přesuňme více do současnosti. Tehdejší izraelský premiér Ehud Barak nabídl předsedovi organizace za osvobození Palestiny Yasseru Arafatovi celé pásmo Gazy, 94% území západního břehu Jordánu a východní Jeruzalém. Arafat odmítl a samotný tehdejší americký prezident Bill Clinton (paradoxně člen Demokratů — strany, která nyní ve velkém podporuje hnutí BDS a bojkot Izraele) řekl Arafatovi toto: „Pokud jsou Izraelci připraveni uzavřít kompromisy a Vy nemůžete, měl bych odletět domů. Byli jste tady 14 dní a odpověděl jste na všechno ‚ne‘. Tyto věci budou mít důsledky. Tohle selhání ukončí mírový proces.“

V roce 2008 proběhlo to stejné, jen s jinými zástupci obou stran. Izraelský premiér Ehud Olmert přihodil navíc ještě kus půdy navíc. Bohužel byl palestinskou stranou opět odmítnut.

Otázka tedy zní: jak po tom všem, co se událo v historii může být Izrael viděn jako ten špatný?

Bohužel, mladí lidé ze západního světa jsou vtaženi naplno do anti-izraelské masírovací kampaně, kterou vedou média, školy a právě umělci včetně Lorde. To se pak pořádá na Oxfordu debata s těžko uvěřitelným tématem o tom, zda je větší nebezpečí pro mír demokratický stát Izrael a nebo teoristická organizace Hamas.

Latest Gallup poll shows young Americans overwhelmingly support Palestine

4. Lorde nemá kompetenci na to ovlivňovat tolik mladých lidí a už vůbec ne zasahovat do mezinárodní politiky

U Briana Ena a Rogera Waterse by se dalo předpokládat, že mají konflikt nastudovaný — což ostatně lze vyčíst z jejich různých vyjádření — a mají argumenty, se kterými sice osobně nesouhlasím, ale alespoň je mají. Lorde nemá ani ty argumenty. Na Twitteru se vyjádřila, že prý zrušila koncert protože dostala „ohromný počet zpráv a písmen“, který ji k tomu nabádal. No, ještěže jí dopisy neposílali zřeba neonacisté, kdoví jak by to skončilo! Uvědomuje si vůbec Lorde, co dělá a jaké její činy můžou mít důsledky? Ve 21 letech by o tom už mohla mít ponětí.

5. A komu tím jako prospějete?

Proč můžou mít koncert v Izraeli, můžou ho zrušit, popřípadě ostatní vyzývat ke zrušení koncertu, ale v Palestině koncertovat nemůžou vůbec?

Je jasné, že obě strany mají své mouchy, Izrael je ale jakž takž funkční parlamentní zastupitelská demokratická republika se všeobecným rovným volebním právem. Pravděpodobně nejvyspělejší na Blízkém východě. Má své mouchy, ale kdo je nemá? Izrael je uznaný stát OSN, Palestina není (přestože být mohla, viz předchozí bod). Palestinská strana je tak agresivní, že jakékoliv podkopávání demokratického režimu Izraele může mít strašné následky, které můžou vést k tomu, co si vrchni palestinští představitelé přejí již dlouhou dobu: vymazání Izraele z mapy. Je to skutečně to, co si přejí i Brian Eno, Roger Waters nebo Lorde? Doufám, že nikoliv.

Záhada je také to, proč si vlastně ani jeden z nich nepoloží jednu zásadní otázku. Proč můžou mít koncert v Izraeli, můžou ho zrušit, popřípadě ostatní vyzývat ke zrušení koncertu, ale v Palestině koncertovat nemůžou vůbec?

3 KOMENTÁŘE

  1. V podstatě se dá se vším souhlasit, snad kromě bodu číslo 3. Je pravda, že Izrael můžeme těžko vidět jako „ten špatný“. Snad ale právě proto se mi zdá, jako bychom na některé jeho vážné problémy zapomínali. Svým způsobem to chápu. Izrael je patrně nejdemokratičtějším státem Blízkého východu a v minulosti dokázal že je státem sebevědomým, který se dokáže ubránit vnějším nepřátelům, kterými je obklopen. Přesto mám pocit, že v článku došlo k několika zjednodušením, které je nutné rozporovat. Je pravda, že Palestinci odmítli už v roce 1936 návrh na rozdělení Palestiny. Je však nutné uvést to, že většina úrodné půdy by připadla Izraeli a že takový plán by byl spojen s nesmírně složitou evakuací arabského obyvatelstva. Tento plán také odmítli někteří významný židovští revizionisté v čele s Vladimírem Žabotínským, byť Světová sionistická organizace nakonec návrhy Peelovy komise přijala. A i v dalších letech nebyla pozice Izraelců ochotná k nějakým zvláštním kompromisům. Z těchto a dalších důvodů, jejichž vypsání by mi zabralo spoustu času si myslím, že problém nejde zjednodušit na „hodný“ Izrael a „zlé“ palestinské teroristy (byť se tohoto článek v tak velké míře nedopouští). V Izraelsko palestinském konfliktu už bylo prolito mnoho krve a stále není jasné, jestli se kdy násilí povede ukončit. Proto si myslím, že je důležité upozorňovat nejen na špatné svědomí Palestiny (Hamás, Fatah, Sa’ika, atd.), ale mluvit i o problémech na izraelské straně (politika osad, Irgun, Lehi, některé sporné vojenské zásahy vůči Palestincům, atd.).
    Asi nedokážu posoudit, zda je Lorde schopna pracovat s tímto tématem se všemi souvislostmi (to ostatně dokáže jen velmi málo lidí), ale je dobře, že toto téma ve společnosti znovu otevře a může nabídnout i jiný úhel pohledu. Doufejme, že alespoň trochu obeznámený s realitou a ne podpořený antisemitskými náladami, které ve společnosti pořád jsou.
    Za mě je tedy dobře, že se o tomto problému mluví i v hudbě, byť nesouhlasím se způsobem, jakým to Lorde udělala.

    • Děkuji Tomáši mokrát za věcný a obsáhlý komentář, na který jste si udělal čas. Je to těžké. Je v tomto sporu vůbec někdo „hodný“ a „zlý“? Jsou obě strany „hodné“ / jsou obě strany „zlé“? Obě strany mají na krku mnoho zavražděných lidí.

      Možná to není z článku tak jasné, ale jeho cílem je spíše vyrovnat pomyslné ramena vah do rovnovážné polohy. Zdá se mi, že západní hudební svět i tisk je výrazně nakloněn proti Izraeli. Jeden z hlavních důvodů, proč jsem článek napsal bylo, že jsem chtěl alespoň v rámci mých možností tyto proti izraelské nálady uklidnit. Proto je tento článek lehce (snad ne příliš) pro izraelský a anti palestinský. Kdyby ten mediální obraz byl jiný a v rámci možností nestranný, zněl by článek jinak (spíše by ale ani vůbec nemusel vzniknout).

      Znovu ale připomínám: nezapomeňme, že nakonec tohle všechno stejně — viz bod 2 — dopadne na nevinné lidi, kteří chtějí jen jít na koncert a užít si trochu legrace. Politika by tedy v této záležitosti měla být až na druhém místě. Podobně ostatně mluvil i Thom Yorke.

  2. Díky za reakci. Mám pocit, se shodneme. Je pravda, že na tohle stejně vždy doplatí hlavně případný posluchač. Já osobně nedokážu posoudit, na kterou stranu je v této otázce hudební průmysl nakloněný. Doteď jsem zaznamenal jen Rogera Waterse, který se se v této věci angažoval, tak mám aspoň možnost doplnit si info.

    Jinak bych Vám chtěl poděkovat za práci, kterou odvádíte. Na váš web chodím moc rád, myslím že v české prostředí jsem nenašel místo, kde bych si mohl přečíst tak kvalitní a do hloubky jdoucí recenze jako tady. Tak díky za to…

Komentář