5 důvodů, proč dělá Český slavík ostudu české hudební scéně

5 důvodů, proč dělá Český slavík ostudu české hudební scéně

od -

Kabát oznámil, že bude vracet cenu Český slavík z kategorie skupina roku v případě, že se po zveřejnění skutečných výsledků, potvrdí vítězství kapely Ortel. Už předtím si však pořadatelé Českého slavíka uřízli ostudu, když podvedli desítky tisíc lidí a na poslední chvíli vyřadili z absurdních důvodů zpěváka švédské power metalové kapely Sabaton Joakima Brodéna. Pokud budeme počítat, že cena SMS stojí necelých 5 korun, lze hrubým odhadem předpokládat, že se z kapes lidí zratilo okolo čtvrt milionu korun. Takto masový podvod je snad za hranicí zákona a pořadatelé Českého slavík tímto dovršili léta ostudy, kterou toto předávání cen české hudbě dělá. Tohle je 5 dalších důvodů

1. Vyhrávají pořád ti stejní a nemusí pro to ani hnout prstem (doslova)

Nemá cenu teď řešit, proč to takhle je. Tradiční trojice Gott – Bílá – Kabát vyhrává už 10 let. V kategorii skupiny dokázali přerušit vítěznou sérii Kabátů jen Chinaski, Divokej Bill a Kryštof. Karla Gotta od roku 1999 sesadil z trůnu pouze Tomáš Klus, jeho šňůra výher od roku 1964 byla taky jen zřídkakdy přerušena. Lucii Bílou vystřídala na dva roky Aneta Langerová. U těchto třech interpretů v podstatě ani nehraje roli, zda daný rok něco vytvoří. Mají ji už cenu dopředu zarezervovanou díky tvrdému jádru fanoušků, kteří každým rokem posílají hlasy. Kabát v roce 2012 získal slavíka za 9 odehraných koncertů na festivalech, Karel Gott a Lucie Bílá prakticky ani nemusí celý rok hnout prstem, stačí jim jen na konci listopadu dostavit se na galavečer. No a když náhodou nevyhrají, Musica Bohemica dostane takový strach, že je vyhrát nechá stejně.

2. Česká hudební scéna díky nim vypadá jako zatuchlá žumpa

Nic proti zpěvákům, zpěvačkám a hudebníkům, kteří na tomto galavečeru sedí, všichni pro svou popularitu udělali obrovský kus práce, když se ale podíváme, kdo vyhrává podobné ceny popularity jako třeba People’s Chice Awards nebo American Music Awards v zahraničí, jsou to hlavně noví a mladí interpreti, ne popoví dinosauři. Ceny se též vyhlašují v mnoha kategoriích, které dávají prostor různorodým druhům hudby. Proto si třeba na letošní American Music Awards přicházeli na stejné pódium rapper Kendrick Lamar, za latino žánr Shakira a za country skupina Little Big Town. Hlasovalo se o nejlepší album, filmový soundtrack roku, turné roku… prostě daleko větší zábava. U nás byl letos druhý Michal David, jehož hudba je známá jako součást propagandy totalitního režimu, stejně jako celý Zlatý slavík, ze kterého se Český slavík s minimálními změnami v průběhu let vyvíjel.

Co si mladí o naší hudební scéně musí pomyslet?

Progresivitu slavíků má zajišťovat kategorie objev roku, ta to ale zrovna nevytrhne, zvlášť když jí vyhrají Mirai, kteří zároveň vyhráli pseudokategorii za nejoblíbenější píseň na rádiu Impuls, které poslouchá hlavně střední a starší generace.

3. Na západě párty, u nás pohřeb

Daleko větší zábava je na západ od nás i samotný večer. Ne, že by to byla bůhvíjak inteligentní a obohacující podívaná, alespoň je to ale zábava. Přítomní v sále se baví (nebo to alespoň předstírají), často také tancují a povzbuzují své kolegy. Předávání hudebních cen popularity u nás s kyselými ksichty přítomných vypadá spíše jako pohřeb.

4. I kdyby vyhrál Ortel, nebyla by to zrovna výhra pro českou hudbu

Texty kapely Ortel nebyly označeny jako protizákoné soudními znalci, tak to respektujme, nicméně faktem zůstává, že Tomáš Ortel je bývalým bubeníkem Conflict 88, jejichž texty byly jednoznačně antisemitské a rasistické. Není to ale jediný problém. Ortel je kapela velice špatné úrovně hráčské i tvůrčí, která popularitu získala díky v strachu (v lepším z horších případů) nebo xenofobii (v horším z horších případů) ve společnosti a bez imigračních problémů by takovouo popularitu získala jen horko těžko. Jejich úspěch ve slavících je  nástrojem frustrace a prostestem proti rozhodování politiků a mocenských struktur, nikoliv ocenění za mimořádný umělecký přínos.

Každý si dnes může poslouchat co chce (naštěstí), v žádné kulturné vyspělejší zemi by si ale Ortel neškrtl, pokud mi nevěříte, zkuste je pustit nějakému kamarádovi z Británie (pokud takového máte) a pak sledujte jeho výraz ve tváři.

5. Hlas lidu ještě nemusí znamenat hlas boží

I při přidávání cen, o kterých rozhodovali odborníci, se staly věci, které by se daly označit jako omyly. Třeba film Vykoupení z věznice Shawshank je nejlépe hodnocený jak na české filmové databázi ČSFD, tak na té zahraniční IMDB. Internetová komunita ho široko daleko vnímá jako nejlepší film všech dob. Přesto neproměnil ani jednu z nominací na Oscara a i na dalších významných předávání cen „Shawshank“ porota odzývala. Ani Grammy se podobná prazvláštní rohodnutí nevyhýbají a tak třeba Led Zeppelin vyhráli první Grammy až v roce 1999, kdy jejich album IV vstoupilo do síně slávy.

Hlas několika kritiků, novinářů, producentů ještě nemusí znamenat ten správný názor, obzvlášťe když umění obecně je tak subjektivní záležitostí, když se ale podíváme, komu posílají lidé své hlasy, člověk by zaplakal.

Máme tady mnoho talentovaných skupin jako Zrní, Květy, Bratři Orffové, Prago Union, Hentain Corporation, pokud jsou tito na vás moc nároční, jsou tady například Imodium. I z těch léty prověřených kapel, jsou tady kapely, které by si zasloužili ocenění už jen za to, co vytvořili v minulosti: Wohnout, Mňága a Žďorp, J.A.R., Tichá Dohoda; ještě nedávno si za Blue Effect mohl přijít pro ocenění Radim Hladík. Pořadatelé navíc letos promeškali i příležitost dát mu nějakou cenu za zásluhy in memoriam a nebo jakkoliv jinak uctít jeho památku.

Český slavík dělal, že Radím Hladík nikdy neexistoval. Stejná situace jako před rokem 1989.

Od dob komunistického Zlatého slavíka se toho bohužel moc nezměnilo.

ŽÁDNÉ KOMENTÁŘE

Komentář